3D tisk, truhlářská i šicí dílna nebo VR. Městská knihovna je mnohem víc než jen sklad knih, přibližuje Míla Linc

V knihovnách se toho děje mnohem víc, než by člověk čekal. Jak moc je ten obraz, který o knihovnách a o knihovnících máme, mimo?

Já bych řekl, že ten obraz částečně mimo není, protože ty knížky pořád máme a Městská knihovna v Praze je největší veřejná knihovna v republice. Těch knížek máme asi 2 miliony, takže na každého se dostane. Kromě toho máme spoustu e-knížek, takže i ten, kdo se k nám nedostane, tak na něj se dostane.

Ale pravdou je, že knihovny už nemůžou být jenom skladem knížek, protože to už nestačí. Knihovny jsou prostorem, jeden čas se říkalo, že to je ten třetí prostor. Prostě jste doma, jste v práci, a pak hledáte ten třetí prostor, kde vám je dobře. No a snažíme se, aby knihovny byly takovým místem, kde může být dobře úplně každému, kde najde nejenom knížku, ale může tam strávit čas, může se něčemu přiučit, může se seznámit, něco si vyrobit a odejít prostě spokojený a lepší domů.

Minimálně ta naše knihovna už není tichá, naopak občas je tam docela randál, ale já si myslím, že randál je dobře, protože to znamená, že za námi lidé chodí a tráví ten čas nějakým způsobem smysluplně.

Míla Linc|foto:Klára Škodová, Český rozhlas

Co by nejvíc překvapilo posluchače, kteří v Městské knihovně v Praze třeba několik let nebyli?

Já si myslím, že je překvapí právě ta proměna v ty komunitní centra. Protože u spousty knihoven děláme takovou nehezkou věc, že odebíráme regály s knížkami, aby tam byl prostor pro lidi. Spousta těch lidí, kteří milují knížky, mají rádi takové ty antikvariáty, kde je přítmí, hromady knížek na regálech, na zemi, úplně všude. Jsou to krásný místa, ale jsou tam knížky, takže my občas děláme to, že sem tam nějaký regál z knihovny dáme pryč. Knížek je tam o něco méně, ty regály méně nacpáváme, protože máme vyzkoušeno, že když ty knížky tam jsou volněji a třeba vystavené čelem, tak se půjčí víc, než když jsou narvaný a jsou tam vmáčknutý mezi sebe.

Čtěte také

Novinky Městské knihovny v Praze: Nová pobočka na Černém Mostě, další bibliobus i rozšiřování otevírací doby

Takže ubíráme knížky, aby se víc půjčovaly, a necháváme tam prostor právě pro lidi. A v knihovnách se teď děje hromady věcí. Myslím si, že nejvíc překvapený by čtenáři byli, kdyby došli do knihovny, kterou máme na náplavce. Teď je sice z technických důvodů zavřená, ale věřím tomu, že brzo otevře. A to je truhlářská dílna, tam není ani jedna knížka. Je to DOK16 na Smíchovské náplavce, jedno z kreativních center, protože knihovny kromě toho, že mají podporovat čtenářství a čtenářskou gramotnost a pomáhat šířit dokumenty, tak jeden z těch pilířů, který máme, je taky rozvoj kreativity.

V tuto chvíli máme v naší knihovně tři kreativní centra. Jedno je v Ústřední knihovně na Mariánském náměstí. Tam je centrum zaměřené na práci s papírem a takové ty kreativní věci pro výrobu notýsků a záložek atd. V knihovně Jezerka, tam je šicí ateliér. To znamená, že tam je několik šicích strojů, velký prostor, kde si člověk může nastříhat látky, ušít. Probíhají tam samozřejmě k tomu různé workshopy a akce, aby člověk, který třeba nikdy nic nešil, to zvládl.

A třetím je právě DOK16 na náplavce, který je zaměřený na práci se dřevem. To znamená, že pokud si v knihovně půjčujete knížky, nemáte je kam dávat, tak si na náplavce můžete vyrobit ten regál a tak. Chystáme teď právě ještě čtvrtý, který by měl být jakoby makerspace zaměřený na takovou tu práci s těžkými stroji. Měly by tam být nějaké laserové řezačky, plotry, 3D tiskárny ve velkém. Znalosti nejsou jenom v knížkách, znalost je i dovednost, takže to si myslím, že by možná někoho mohlo překvapit nejvíc.

Jak se mění vztah lidí ke čtení? Proč má rád pobočku Velký Mlýn v Libni? Jak knihovna pracuje s virtuální realitou a umělou inteligencí? Proč je jednou z povinností knihovny ukazovat nové technologie? Jak se v době samoobslužných kiosků mění role knihovníka? Proč v knihovně nenajdete Jiřího Kulhánka? A jak se vlastně ke svojí práci dostal? Poslechněte si celý rozhovor.