Fyzikální ústav AV ČR přispěje ke konstrukci Einsteinova teleskopu. Zájem je třeba o Faradayovy izolátory, popisuje ředitel Michael Prouza

Musíme ale začít tím jádrem, což jsou gravitační vlny. Jak by se to dalo vysvětlit, abychom to pochopili úplně jasně?

Gravitační vlny jsou velmi zajímavá věc, ale něco, co se strašně špatně měří, protože jedná se doopravdy o deformace prostoročasu. To, co je vidět lépe, tak jsou samozřejmě ty deformace prostoru, takže můžeme si to představit tak, že když ta gravitační vlna přichází někam k Zemi, tak celou tu Zemi to vlastně periodicky deformuje. Z boku a ze shora.

Akorát že ty deformace jsou opravdu strašně nepatrné, takže když máme vzdálenost řekněme 10 km, tak pořád ta velikost té deformace je jenom nějaký zlomeček jednoho atomového jádra. Takže gravitační vlny jsou sice něco, co předpověděl Albert Einstein už před více než 100 lety, ale teprve posledních 10 let jsme dosáhli takové technologické úrovně, že to dokážeme pozorovat. Teď konečně máme přístroje, které takové droboučké deformace dokážou zvětšit, zaznamenat a my můžeme díky nim pozorovat fascinující děje, které probíhají někde hluboko ve vesmíru.

Pojďme k tomu Einsteinovu teleskopu, pane doktore, jaký bude a kdy bude?

Tak jestli to půjde všechno dobře, tak se začne doopravdy stavět asi v roce 2030 a hotový, že se začne to měření, tak to bude asi v roce 2035.

Tak to není tak daleko zase.

Není to tak daleko, je to už vlastně relativně blízko. Už příští rok 2027 by se mělo definitivně rozhodnout o místě, kde se ten Einsteinův teleskop bude budovat. A je jisté, že to bude v Evropě, protože naprostá většina těch zemí, které jeho výstavbu připravují, tak je z Evropy.

Michael Prouza|foto:Klára Škodová, Český rozhlas

Ono to má svoje logické vysvětlení, protože jakýkoliv teleskop, který měří gravitační vlny, ale tento speciálně, potřebuje pevné podloží, aby tam nebyly vibrace z okolí.

Je to tak. My potřebujeme, aby ten teleskop nebyl rušen, takže samozřejmě nesmí být rušen nějakými seismickými otřesy, ale nesmí být rušen ani lidskou činností. Takže proto ten Einsteinův teleskop na rozdíl od té současné generace detektorů gravitačních vln, které leží na povrchu, chceme schovat pod zem, izolovat ho od toho hluku, který vyrábí lidé, ale který třeba vyrábí i oceány, příliv, odliv, všechno toto nás ruší. A zároveň nově ten detektor bude chlazený na kryogenní teploty, na teploty blízké absolutní nule, abychom omezili i ten tepelný šum a mohli lépe zaznamenat ty signály.

O jakých místech se tedy uvažuje?

Ta kandidátská místa jsou tři. Jedno je tzv. euroregion Máza – Rýn, to je vlastně trojmezí mezi Nizozemskem, Belgií a Německem. Druhé kandidátské místo je v Itálii, v severní Sardinii a třetí místo je nám nejbližší, to je hned za českými hranicemi v Sasku, v Horní Lužici.

V projektu Einsteinova teleskopu bude také velká česká stopa, nemýlím se?

Ta stopa, bych řekl, že je stále rostoucí. Těch českých institucí se tam chce zapojit poměrně hodně. Fyzikální ústav už je tam zapojen a chceme přispět ke konstrukci toho dalekohledu a vyrobit některé jeho důležité součásti. Samozřejmě jsme ještě relativně na začátku, tak se dohadujeme o tom, kdo by mohl co, ale je jasné, že ten náš příspěvek bude velmi pravděpodobně dosti významný v oblasti třeba optoelektroniky, různých součástí laserových systémů, které tam budou.

Honza Chlaň a Michael Prouza|foto:Klára Škodová, Český rozhlas

Součástí našeho ústavu je velké laserové Centrum HiLASE. Kolegové umí vyrábět speciální zařízení, kterým se říká Faradayovy izolátory. Ty chrání laser proti zpětným rázům, které by ho mohly poničit. A takové unikátní Faradayovy izolátory umí vyrobit jenom velmi málo institucí na celém světě. Kolegové jsou jedni z nich, takže třeba konkrétně o ty Faradayovy izolátory pro Einsteinův teleskop je velký zájem.

Co si vědci od Einsteinova teleskopu slibují? Jaké teleskopy zatím jsou k dispozici a kde? Česká stopa je také ve vesmírném projektu LISA, o co jde? A bude dřív LISA, nebo Einsteinův teleskop? Poslechněte si celý rozhovor.