Podolský palác vždy připraven

Dvě technicky i architektonicky zajímavé budovy, které spojuje nadzemní tunel, to je Podolská vodárna. Stojí mezi Vyšehradem a plaveckým stadionem v Podolí, na pravém břehu Vltavy. Budovy byly postaveny podle návrhu architekta Antonína Engela. Ale dělí je od sebe celých 30 let! Ta starší slouží od roku 1930 a mladší od roku 1962. Že nepoznáte, která je která?

Budovy jsou téměř identické, bílé „paláce“, postavené ve stylu architektonické moderny nebo konstruktivismu. Uvnitř mají železobetonovou konstrukci, parabolické nosníky, a přesto jsou krásné napohled zevnitř i zvenku. Starší budovu tvoří dvě filtrační haly, takzvané Engelovy vodní katedrály. Mladší budova se od té starší liší pouze tím, že ji na jižní straně zdobí takzvaná věž. Jižnímu průčelí věže dominují pískovcové sochy, které představují alegorii řeky Vltavy a deseti jejích významných přítoků.

Starší budova slouží stále jako filtrační stanice, jsou tu 3 kaskády filtrů, které chemicky předpřipravenou vltavskou vodu upraví na vodu pitnou. Filtrace probíhá křemitým pískem, filtry se pravidelně čistí, přibližně jednou za 24 hodin, a jsou stále připravené opět „naskočit“ do provozu. V Podolské vodárně je také umístěna expozice Muzea pražského vodárenství. K nahlédnutí bude třeba v rámci Dnů otevřených dveří letos 7. a 8. října.

Takzvaná Engelova vodní katedrála
Nadzemní tunel spojující obě budovy
Podolská vodárna - druhá budova, zdobená plastikami, byla vystavěná až 30 let po té první
Jižní průčelí vodárny, alegorie Vltavy a jejích přítoků, zleva Vydra, Otava, Blanice Šumavská, Malše, Berounka, Sázava, Blanice Podblanická, Želivka, Lužnice, Nežárka
Spustit audio