Před 176 lety se nové pivo z Plzně poprvé v Praze pilo U Pinkasů

Zájemců o kvalitní plzeňské pivo přibývalo a do původních prostor už se nevešli. V roce 1876 proto Pinkasovi přikoupili ještě sousední dům. Nad oroseným půllitrem tu sedávali obyčejní i méně obyčejní návštěvníci. A tak klasické pivní řeči střídaly vážné debaty společenského i národního významu. František Palacký, Pavel Josef Šafařík, František Ladislav Rieger, Josef Jungmann, T.G. Masaryk, Jan Masaryk a mnozí další chodívali k Pinkasům.

Pod taktovkou Brabců

Od roku 1882 restaurace fungovala pod taktovkou rodiny Brabců. Až do znárodnění nesl podnik název „Brabcova plzeňská restaurace U Pinkasů“. Pan Brabec byl uznávaným hostinským. Dlouho byl jedním z nejstarších členů Ústřední jednoty československého hostinství Hostimil, kde působil víc jak 50 let. Vařívala paní Brabcová a podle některých jejích receptů se U Pinkasů vaří dodnes.

Herečtí hosté

Že bychom neměli zapomenout na další známé osobnosti, které sem na plzeň chodívaly před námi? V pamětní knize z třicátých a čtyřicátých let minulého století najdeme autogramy herců Zdeňka Štěpánka, Ladislava Peška nebo spisovatele Františka Langra. Do knihy pár slov napsali i pánové Voskovec, Werich a Ježek. Později sem chodíval Bohumil Hrabal, vzpomínce na něj je věnovaná celá jedna stěna v části restaurace nazvané Horní sněmovna. Ta sousedí s Krejčovnou (místem, kde Jakub Pinkas vykonával svou původní živnost) a Brabcovým salonkem.

Do těchto místností, stejně jako do staročeské restaurace Doma, vyjdete po schodišti do prvního patra. Lemuje ho množství fotek místních slavných štamgastů. A proč název Doma? To je jednoduché, dříve tu býval byt majitelů – rodiny Brabcových. 

V pravé části přízemí, v takzvané Dolní sněmovně, zůstalo vše téměř při starém. Jako kdysi, když se tu poprvé v Praze podávalo plzeňské. V přízemí je také Vavřincova kuchyně, zasvěcená patronovi kuchařů a cukrářů.

Zahrádka s atmosférou

Pinkasův sklep s goticko-renesančními základy je zachovaný bez výraznějších úprav. V letních měsících můžete posedět i na „zahrádce“, a ne ledajaké. Původní projekt stavby sousedícího Chrámu Panny Marie Sněžné zahrnoval, kromě vlastního kostela, ještě dostavbu severní lodi a výstavbu korunovační katedrály vedle chrámu. Požár na počátku husitských bouří plány zhatil. Dodnes tady zůstala pouze část obvodového zdiva. Volné prostranství mezi chrámem a dnešní restaurací U Pinkasů vyplňuje výše zmíněná zahrádka. Atmosféra nepopsatelná!