S mikrofonem od srpna 1968 k listopadu 1989
Protiokupační vysílání v srpnu roku 1968 pokládal Karel Sedláček, tehdy sedmadvacetiletý hlasatel Čs. rozhlasu v Plzni, za vrchol své profesionální kariéry. Plzeňský rozhlas nebyl obsazen a mohl tak být koordinátorem vysílání jednotlivých krajských studií. Posluchačům v celém Československu i v zahraničí přinášel pravdivé informace o tragické situaci.
"Ty dramatické chvíle u mikrofonu byly nezapomenutelné. Ve dne v noci jsme se celý týden snažili uklidňovat rozjitřené emoce a vzbuzovat v posluchačích naději. Po té, co vedení KSČ přijalo potupný moskevský diktát, se rozhlas stal hlásnou troubou kolaborantů. Nechtěl jsem se podílet na tzv. normalizaci, a proto jsem opustil milovaný mikrofon. Však mě jeden režisér řekl: dobře děláš, ten hlas si šetři, jednou ho budeš potřebovat," vzpomíná Karel Sedláček dnes.
Vystřídal několik zaměstnání, až se nakonec stal redaktorem vědy a techniky v deníku Svobodné slovo. To sice nebyl žádný opoziční list, ale byl velice oblíbený, protože psal střízlivě a občas přinesl zajímavé informace. Lidé se totiž naučili číst mezi řádky.
Po krvavém potlačení studentské demonstrace 17. listopadu 1989 na Národní třídě v Praze přijala redakce Svobodného slova i nakladatelství Melantrich a jejich vydavatel Čs. strana socialistická provolání, v němž odsoudily brutální policejní páteční zásah a požadovaly politický dialog. V pondělním vydání byl text otištěn na první straně a doplněn zprávami o vyhlášení stávky divadelníků a vysokoškoláků. To byl opravdový signál. Na Václavském náměstí se začaly shromažďovat davy. Lidé nadšeně mávali redaktorům v oknech a čekali. Marně. Nikdo se nikde neobjevil, tak se rozešli. Ale skandovali: Zítra přijdeme zas!
Jeden z redaktorů, Petr Kučera, který měl dobré vztahy s disentem, informoval o spontánním shromáždění Václava Havla. Domluvili se, že v úterý promluví představitelé opozice k lidem na Václavském náměstí z balkonu Melantrichu. Václav Havel přišel v doprovodu kněze Václava Malého, herců Jiřího Bartošky a Petra Čepka a několika dalších a v redakci je uvítal právě Karel Sedláček. Pan šéfredaktor dostal totiž strach a někam se ztratil.
Před 16. hodinou se náměstí zcela zaplnilo. Podle policejních odhadů se zde sešlo 200 tisíc lidí. Václav Havel si uvědomil, že ti lidé přišli díky Svobodnému slovu a chtěl vyjádřit poděkování redakci. Rozproudila se debata, kdo by měl promluvit a redaktor Kučera navrhl – ať za redakce promluví Sedláček, vždyť býval rozhlasový hlasatel. Tak se stalo.
„Začal jsem číst prohlášení, a když jsem vyslovil přání - chceme dialog, strnul jsem. Od okolních domů mě ozvěna vracela má slova: dialog, dialog. A potom po každé větě tisíce lidí tleskaly a skandovaly. Zase jsem byl u mikrofonu, po dlouhých 21 letech. Tentokrát nikoliv v malé hlasatelně, ale na balkonu nečekaně jako táborový řečník. Václav Havel mě zatahal za svetr a zašeptal - mluvte rychleji, než nám STB vypne proud. Pak Václav Malý mohl konečně představit Václava Havla, který oznámil založení Občanského fóra. Byl jsem šťastný, že jsem se dožil pádu komunismu a můj život s mikrofonem se naplnil," vypráví Karel Sedláček.
„Byl to stejně silný emocionální zážitek jako v srpnu 1968. Ale do Československého rozhlasu jsem se nevrátil. Měli zájem jen o bývalé komunisty. Ale mně to nevadilo. Do Svobodného slova totiž přijel Pavel Pecháček, ředitel Rádia Svobodná Evropa. A z telefonu v mé kanceláři reportoval demonstrace v Praze posluchačům RSE. A mně potom nabídl, abych se stal hlasatelem a redaktorem této rozhlasové stanice, kterou jsem od mládí poslouchal a obdivoval. Tak jsem se k mikrofonu vrátil na 12 let. To bylo skutečné vyvrcholení mé rozhlasové kariéry," dodává Karel Sedláček.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
