Spisovatelka Alena Mornštajnová: Jsem ráda, že mě psaní neživí

Alena Mornštajnová se spisovatelkou chtěla stát už jako náctiletá, ale první dva pokusy dostat se na studium překladatelství jí nevyšly. Tak se vdala a studovat začala, až když její nejstarší dcera nastoupila do první třídy. Psaní proto muselo počkat. První kniha – Slepá mapa jí vyšla až v roce 2013. Pracovala na ní ale celých deset let. Za spisovatelku se nicméně nerada označuje, i když už knih vydala několik a nějakou dobu je i členkou prestižního Pen klubu. „Ve společnosti spisovatelů se pořád cítím tak trochu nepatřičně a vždycky čekám, že mi někdo řekne, že tam nepatřím. Přeci jenom píšu teprve krátce,“ usmívá se Alena Mornštajnová, která je dodnes ráda, že jí psaní neživí. „Kdyby se pro mne stalo psaní povinností, tak by to ztratilo kouzlo. Proto stále překládám a učím. Chci, aby pro mě bylo psaní stále radostí. Nechci mít nad sebou ten Damoklův meče, že musím knihu odevzdat do určité doby, nebo nebudeme mít z čeho žít.“

Zatímco Slepá mapa je příběhem několika žen, Hotýlek se zaměřuje na osudy jednoho rodinného podniku a lidí kolem něj, Hana pojednává o tyfové epidemii, která před lety řádila ve Valšském Meziříčí, ale také o holokaustu. „Moji hrdinové se pohybují v dějinných reáliích, ale pro mě jsou nejdůležitější jejich pocity. Aby byla knížka dobrá, nemůže mít jen příběh, ale i myšlenku,“ dodává autorka, kterou psaní Hany psychicky vyčerpalo tak, že jednu chvíli dokonce chtěla pověsit psaní na hřebík. Naštěstí se to ale nestalo a na svět tak přišla knížka pro děti Strašidýlko Stráša a Alena Mornštajnová pracuje i na další knize pro dospělé.

Celý rozhovor si můžete poslechnout v audioarchivu a nezapomeňte se podívat i na videozáznam z natáčení.