V autě mě napadá strašně moc melodií, říká skladatel Ondřej Soukup
Hudbu si zamiloval už jako kluk a dnes si život bez ní neumí představit. Jak skládá písně, co touží zkomponovat a jakou hudbu slýchá ve snech? I to prozradil v pořadu Až na dřeň skladatel Ondřej Soukup.
Ondřej Soukup začal hrát na baskytaru v pubertě, a aby vysněný nástroj získal, podfoukl tak trochu svoji babičku. Ta mu baskytaru slíbila, když se nechá ostříhat. Tak se Ondřej nechal ostříhat, dostal baskytaru a pak si vlasy zase nechal narůst. Působil jako baskytarista v různých kapelách. Později se začal věnovat komponování hudby a produkci hudebních nosičů. Skládá nejen písničky, ale třeba i hudbu k filmům a muzikálům.
A jak Ondřej Soukup skládá? „Někdy se stane, že to ze mě úplně vytryskne a je to, a někdy se stane, že člověk třeba složí zajímavej motiv, ale cítí, že tam je pořád něco špatně. I když se to pak někdy podaří dotáhnout do nějakýho tvaru. Ale když se na něčem těžce pracuje, tak to bývá slyšet. Nejčistší věci jsou ty, který člověka okamžitě napadnou a jsou hotový během 20 minut. Ta lehkost je na tom cítit,“ vypráví Ondřej Soukup.
Auto jako pracovna
Svou druhou pracovnu má Ondřej Soukup v autě. „Mě v autě napadá strašně moc melodií. To pak zoufale hrabu do iPhonu a snažím se spustit nahrávání, což je životu nebezpečný. Jenže kolikrát se mi stane, že v tom momentě, kdy to nahrávám, to slyším celé i s částí orchestrace, mám celkovou představu o té melodii, a pak mi tam zůstane nahrané jen mé zoufalé prozpěvování s řevem motoru a nevím, co jsem tím myslel,“ líčí svůj tvůrčí proces.
„A pamatuju si, že když jsem psal Johanku z Arku, to už je víc než 15 let, tak jsem byl v takovým skluzu a měl jsem takovou hrůzu, že to nenapíšu, že jsem skládal pořád. A já jsem to psal na texty a vím, že jednu z písniček, která se jmenuje Ty jsi ten déšť, jsem složil v autě v Opletalově ulici,“ vzpomíná.
Vášeň k létání už pominula
Velkým koníčkem Ondřeje Soukupa bylo létání. „Ale ta vášeň už úplně pominula, protože nejkrásnější je etapa, když se to člověk učí. A na co při létání myslím? Hlavně na to, co se právě odehrává. Moc prostoru myslet na jiný věci není. Kontroluju přístroje, navigaci, prostě všechno, a dneska se navíc ještě taky koukám, jestli tam někde není dron, protože ty drony bude mít v rukou spousta lidí, kteří nevědí, jak se chovat. A s tím se jednou někdo srazí."
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.