Vystřídal jsem řadu zaměstnání, třeba na poště jsem pracoval celý jeden den, říká moderátor Ilja Kučera mladší

K rozhlasu se Ilja Kučera mladší dostal už jako dítě, protože tam pracoval jeho tatínek: „Já jsem v podstatě rozhlasové dítě. Můj tatínek pracoval v rozhlase jako redaktor 37 let a já jsem už od dětství chodíval s ním na nahrávky. Moje dětství bylo v těch karlínských studiích, kde se natáčely legendární silvestry. Tam jsem jako kluk chodil za odměnu, podívat se, jak se natáčí. Některé z těch rozhlasových osobností, to byli takoví moji strejdové, třeba Béda Zelenka, ten třeba dokázal dělat neuvěřitelné opičky a obličeje při tom natáčení, když jsem se začínal nudit,“ vzpomíná Ilja Kučera mladší.

Ilja Kučera poté, co byl vyloučen z Fakulty žurnalistiky UK, vystřídal hodně krátkodobých profesí: „Tak třeba na poště jsem dělal celý jeden den. Tam nastal problém, že už se mi tehdy prohlubovaly problémy s očima. Nastoupil jsem jako balíkový doručovatel, a když jsem měl v té dodávce v šeru hledat balíky, tak mi to šlo hrozně pomalu a hrozně jsem zdržoval. Nebyl jsem vhodný na tuhle práci, tak se se mnou druhý den rozloučili.“

Pracoval také jako knihovník. „Asi měsíc jsem pracoval na Vinohradech v pobočce městské knihovny, to se mi moc líbilo. Ale tenkrát už se ten můj defekt s očima projevoval. Viděl jsem špatně na ty signatury v knížkách. Nebylo to ideální a nebyl jsem schopen tu práci vykonávat tak, jako kdybych na to viděl dobře. To mě mrzelo,“ vypráví.

Problémy s očima zdědil Ilja po dědečkovi. „Náš dědeček, který žil v jižních Čechách, měl tuhle chorobu a ta se přes jednu generaci přenesla na naši generaci, na mě a na bratra a na naše bratrance. Jde o degeneraci a odumírání sítnice. V současném stavu vědění se s tím nedá nic dělat. Ta sítnice je natolik komplikovaná, že nějaký třeba chirurgický zákrok zkrátka není možný.“

O zrak přicházel postupně. „Člověk je tak zbaven šoku. Lhal bych, kdybych řekl, že mi to občas nepřijde líto, protože jsem rád chodil třeba na výstavy, navíc svět je plnej krásnejch ženskejch, takže to je škoda nevidět. Ale otázku, proč se to stalo zrovna mně, tak to mě nikdy nenapadlo. Oproti tomu, co ještě může člověka potkat, je tohle kosmetická vada,“ říká stále s úsměvem Ilja Kučera.