Zdeňka Žádníková: Musí být trochu ouvej, aby bylo ejchuchu

Pokud budete muset vyrazit na pohotovost do Motola, bílé stěny tam určitě nenajdete. „My jsme s výtvarníkem Liborem Škrlíkem celý ten prostor rozvrhli do několika sekcí podle věku dětí. Celý prostor je ručně malovaný a Liborovi s tou prací pomáhala nádherná holčička Bára Pusopiska. Libor Škrlík je padesátník s duší desetiletého dítěte a mě se ten jeho svět moc líbí.“ Právě jeho malovaný nábytek, který sympatická herečka potkala na jednou stavebním veletrhu, byl na samém začátku nadačního fondu, který dnes funguje už 12. rokem.

Nadační fond Zdeňky Žádníkové se ale nezaměřuje jen na dětská oddělení nemocnic. I dospělí už mohou na některých odděleních českých zdravotnických zařízení obdivovat malby, nebo se třeba začíst do rčení a pořekadel. „Když jsme otevírali upravené oddělení na geriatrii pardubické nemocnice, tak jsem byla svědkem živelné diskuse dvou stařečků o pořekadle – láska hory přenáší. Triumfovali se, kdo má víc „zářezů,“ směje se herečka.

Prostředí nemocnic není pro Zděňku Žádníkovou neznámé, rodiče ji na brigádu do nemocnice vyslali už jako 18 letou a tato zkušenost ji dala hodně. „To samé udělám i svým dětem,“ plánuje herečka, která svým dětem tak trochu závidí dědečka, svého tatínka, kterého si sama kdysi moc neužila. Byl totiž plně zabrán do práce a doma moc nebyl. I proto bylo pro všechny velmi těžké, když předčasně odešla její milovaná maminka a obě sestry jen obtížně hledaly s otcem společnou cestu. „To ale k životu a ke vztahům patří. Musí být trochu ouvej, aby mohlo být ejchuchu.“

Celý rozhovor se Zdeňkou Žádníkovou si můžete poslechnout v našem audioarchivu a nezapomeňte se podívat i na videozáznam z natáčení.