ZMOKLÉ KUŘE
Když o někom řekneme, že vypadá nebo se tváří jako zmoklé kuře, eventuálně zmoklá slepice, jde o srozumitelné přirovnání. Všichni víme, že ten někdo se tváří a vypadá ztrápeně, schlíple, nešťastně a zmateně. Souvislost zmoklého kuřete se ztrápenosti je nabíledni, zkuste na kuře nebo na slepici vylít hodně vody a podívejte se, jak vypadají. Schlíple.
Co jsem dosud řekl, je evidentní a přitom ve skutečnosti je všechno úplně jinak. Nebo - při nejmenším - původní význam spojení zmoklé kuře byl úplně jiný. Hlavně vůbec nešlo o nějakou zmoklost nebo o jinou vodu.
Ale popořadě. Slovo kuře pochází od starého kur, kterým se označovala drůbež, a je to slovo onomatopoické, tedy zvukomalebné, i když někteří starší etymologové zde viděli souvislost s latinským currere běhat: kuři špatně létají, jen běhají. Přídavné jméno zmoklý pochází od slovesa moknout, které je staré praslovanské a má indoevropský základ. Kořen mok- či mak-, mokrý, vlhký, je nejen ve slovech zmoknout a promoknout, ale i v českých výrazech močál, močit, mokrý, mokřina, mokvat, máčet a omáčka, v ruském mókva, tedy vlhkost, a třeba i v arménském mor, bláto.
Ale řekl jsem, že v přirovnání jako zmoklé kuře původně nešlo o déšť ani o vodu v žádné jiné podobě. To slovní spojení ostatně původně neznělo zmoklé kuře, ale zmeklé kuře, jinak řečeno zmek eventuálně zmok. A zmok či zmek nebylo mládě kura domácího, ale - cituji ze Slovníku spisovného jazyka českého - "bájeslovná bytost, zpravidla v podobě černého kuřete, draka nebo hada, který člověku přináší peníze". V knížce Svět slovanských bohů a démonů se říká, že zmek či zmok jsou česká pojmenování bytosti, které se jinde říkalo salamandr, tedy hodně stručně řečeno bytosti, která žila v ohni. Český zmok vnikal do domu komínem jako jakési ohnivé koště nebo někdy také jako kuře a nosil svému hospodáři peníze a obilí. Za to se zmocňoval duše obdarovaného.
Naši předkové se patrně domnívali, že název zmoka vznikl ze slovesa zmoknout a z toho pak postupně, jak se zapomínalo na zmeky, salamandry a vůbec domácí bůžky a příšerky, vzniklo na první pohled pochopitelné a nijak záhadné přirovnání jako zmoklé kuře, eventuálně slepice. Pojmenování starého českého zmeka či zmoka však se zmoklostí nijak nesouvisí, podle etymologů tu nejspíš jde o smýkání, tedy o hadí smýkání. Slovo zmek by v tom případě bylo velmi blízce příbuzné se slovem zmije.
Vysílá se v pondělí 17.3.03
(připomínky a názory na tento příspěvek zasílejte e-mailem na adresu mnovotny@rp.cro.cz)
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
