Film Tancuj Matyldo se hodně týká naší rodiny. Zkušenost s Alzheimerem nás stmelila, přibližuje režisér Petr Slavík

V neděli 25. května má svou televizní premiéru oceňovaný film Tancuj Matyldo. Petr Slavík se ale před televizní obrazovku usednout nechystá. Dívat se na své vlastní filmy totiž považuje za čiré utrpení.

Prý se nedá spočítat, kolikrát vidí své filmy před jejich uvedením do kin či na obrazovky. „Ten pohled musí být v jisté fázi úplně odosobněný. Premiéra bývá poslední chvílí, kdy jsem schopný se na svůj film podívat.“

Snímek Tancuj Matyldo je sondou do života rodiny, kterou zasáhla Alzheimerova nemoc. Částečně vychází z osobních zkušeností Petra Slavíka a jeho manželky Nataši Slavíkové, která je spoluautorkou scénáře. Její maminka totiž Alzheimerovou chorobou trpěla.

Kateřina Kubalová a Petr Slavík|foto:Klára Škodová, Český rozhlas

„Film není autobiografický, příběh je vyfabulovaný, ale hodně se týká naší rodiny, vznikl na základě osobních zážitků. Natašina maminka pocházela z Běloruska, kde prožila válku, měla drastické zážitky, o kterých nikdy nechtěla mluvit, a měla celý život deprese. Léčila se s nimi, ale čas od času se vracely. Jednou ji její lékařka poslala do léčebny, aby si odpočinula. Tehdy ještě normálně proběhly Vánoce a já po Novém roce do léčebny vezl úplně zdravého člověka. Po několika týdnech jsme si ale přivezli domů nemocného člověka. To byl pro mě asi nejsilnější zážitek. Tam se ten Alzheimer rozjel.“

O maminku se rodina starala až do úplného konce doma. „Jsou v zásadě dvě možnosti – tahle zkušenost může vztahy v rodině úplně zničit, nebo naopak stmelit, což se u nás stalo.“

Jak blízkost nemoci a smrti člověka promění? Dá se filmem něco změnit? A proč Petra Slavíka vždycky lákali lidé mimo hlavní proud? Poslechněte si celý rozhovor.