Herečka Tereza Dočkalová o nové výzvě: Učit na DAMU je ohromná zodpovědnost, ale i tvůrčí dobrodružství
„Od února učím obor herectví. Jsme tři pedagogové prvního ročníku - já, Robert Mikluš a Petra Špalková. Máme 14 posluchačů, zrovna v tuto chvíli rozdělených do tří skupin,“ popisuje držitelka dvou Thálií Tereza Dočkalová. Ve studiu Rádia Praha vzpomínala i na své herecké začátky a mluvila o dalších projektech, které ji zaměstnávají.
Daria Ullrichová, která je společně s režisérem Janem Nebeským vedoucí celého ročníku DAMU, oslovila Terezu Dočkalovou s nabídkou vést zdejší studenty.
„Je to ohromná zodpovědnost. Zatím je to jako sázet nějaké sazeničky, ale se zavázanýma očima, že člověk úplně neví, co z toho se chytne, co prostě vyleze z té hlíny a spatří světlo světa. Takže je to zatím velká neznámá, tvůrčí proces. Snažím se být připravená a upřímná,“ přibližuje.
Sama studovala herectví na Janáčkově konzervatoři v Ostravě a přihlášku na DAMU zvažovala, ale nakonec nepodala.
„Pracovala jsem v divadle, v Komorní scéně Aréna, na poměrně nebývale velké roli na svůj věk, což byla Nina Zarečná v Rackovi. A když jsem nějak v divadle řekla, že bych si podala přihlášku, tak mi řekli, že nemusím, že mě vezmou do angažmá. Měla jsem pocit, že budu někomu na DAMU zabírat místo.“
Z Ostravy do Prahy
U přijímacího řízení svých nynějších studentů nebyla, ale vybavila si alespoň střípky z toho svého na konzervatoř.
„Vybrala jsem si básničku od Vítězslava Nezvala, romance o katu Janu Mydláři, což asi nebyl pro čtrnáctiletou holku text, který úplně čekali. A v polovině této básničky jsem dostala okno. Nenapadlo mě nic lepšího, než to okno jakoby znázornit, čímž jsem si nejspíš tu porotu získala,“ vzpomíná.
Po odchodu z Ostravy zakotvila v pražském Divadle pod Palmovkou, po narození dcery prý trochu zvolnila a je tu jen na půl úvazku.
„Spousta našich inscenací dojíždí ke sté repríze, což je například Mlčení bobříků, Bezruký Frantík a Pusťte Donnu k maturitě. Tyto věci to mají na spadnutí. Pak bych všechny hrozně ráda pozvala na hru U Kočičí bažiny. A co se týče Malé scény, tak přijďte třeba na Mámu, což je takový můj vysněný divadelní projektík.“
Proč přesídlila z Ostravy do Prahy? Jak vzpomíná na moderování satirického pořadu Branky, body, kokoti? Bude mít pořad nějaké pokračování? Chtěla by si vyzkoušet i režii? A jaká témata ji zajímají? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
