Jetsurfing není sport pro princezny a někdy to bolí. Hodí se mi zkušenosti ze snowboardcrossu, přiznává Matyáš Kulich
Na prkně začínal na zasněžených kopcích, byl českým reprezentantem ve snowboardcrossu, ale nakonec se rozhodl pro vodu a dnes jezdí na jetsurfu. „Je to karbonový plovák, uvnitř je dvoutaktový spalovací motor, který dosahuje zhruba 63 km/h,“ popisuje Matyáš Kulich.
Závody na motorovém prkně mají vytyčenu slalomovou trať, na kterou se dostává 12 jezdců najednou. Zkušenosti ze snowboardcrossu tak jsou pro Matyáše velkou výhodou.
„Rozhodně, protože ten snowboardcross je strašně tvrdý oproti těm jiným disciplínám. To, co jsem se naučil v reprezentaci, jsem přenesl na jetsurf a začalo to nějakým způsobem fungovat. Ale také jsem si s sebou přinesl spoustu zlozvyků, které jsem se musel dlouho odnaučovat.“
Sport, který se zrodil v Česku
Jetsurf je vlastně českou specialitou, dnes už se rozšířil do celého světa, ale autorem motorového prkna je brněnský konstruktér Martin Šula. „On je vizionář a obrovsky šikovný člověk na vývoj toho prkna. Každý nový model, co vyjede z továrny, je zase nadupaný oproti tomu loňskému.“
Jetsurfing jako extrémní motorový sport provází také pády a srážky, prkno totiž nemá brzdu. „Takže když mi spadne kluk vedle, tak já ho buď přeskakuji, nebo se snažím okamžitě změnit směr. Zabrzdit se pak snažím tím, že pouštím plyn a zatěžuji to prkno na zadní nohu, abych zvýšil tření. Není to žádný sport pro princezny a někdy to bolí.“
V listopadu 2022 si Matyáš Kulich s týmem přivezl titul z Abú Dhabí. „Byla to vlastně série čtyř závodů mistrovství Spojených arabských emirátů a my jsme byli bodově i celkově na ty příčky nejlepší, takže jsme si vyjeli pro zlato.“
Proč vyměnil snowboard za jetsurf? Kde v Česku trénuje? A jak vidí budoucnost jetsurfingu? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
