Muž mnoha profesí Josef Fousek

O svém dosavadním životě Josef Fousek říká: „Zatím jsem se narodil třikrát: poprvé 12. března 1939 na Kladně, podruhé 7. dubna roku 1987 na jednotce intenzivní péče v Kroměříži. A do třetice před deseti lety 5. března 1999, na kardiochirurgii na Karlově náměstí v Praze.“

Když mu bylo 14 let, zveřejnil na školní tabuli báseň, kterou nazval Největší však voly, dělaj´ z lidí školy!, poté definitivně odhodil školní brašnu se sešity a učebnicemi - a začal pracovat. Nejprve v kladenské Poldovce, potom jako pastevec na Šumavě, ve Strážném. Po vojně se opět vrátil do hutí a nakonec působil ve Středočeských plynárnách. Mezitím se oženil s Jarmilou Příhodovou, ve Středočeském kraji se stal boxerským přeborníkem ve střední váze a absolvoval Lidovou konzervatoř v oboru umělecké fotografie u profesora Jána Šmoka.

První fotografickou výstavu měl Josef Fousek v roce 1965 a o čtrnáct let později začala jeho pravidelná vystupování v Semaforu a později v Divadle Jiřího Grossmanna – a to coby hosta pořadů Miloslava Šimka. Vydrželo mu to až do roku 1998. Od září onoho roku vystupuje v klubových pořadech buď sám, nebo se synem Tomášem. Opakovaně navštívili Německo, Rakousko, Švýcarsko, Austrálii, Kanadu a Spojené státy americké.

Autor mnoha písňových textů (zřejmě nejznámější z nich, Až mě andělé…, zhudebnil a nazpíval Petr Spálený) tvrdí, že to nejpodstatnější z jeho života najdou zájemci v knížkách Až mě andělé…, Andělé, nevolejte, Co jsem andělům neřekl a Andělé s ručením omezeným. Pod názvem Písně a básně z paneláku vyšlo Josefu Fouskovi zatím poslední autorské cédéčko, na kterém najdou posluchači – shodně s názvem a navíc půl na půl – poezii a písničky. V současné době křižuje Josef Fousek republiku s recitálem nazvaným Nemám čas lhát a na nedávném Febiofestu se křtilo novinkové CD Evy Pilarové nazvané Pilarka 2013, což je kolekce dvanácti zhudebněných textů Josefa Fouska.