Nedělám hudbu, kterou mám nejraději. Nechci ji kazit, říká Tom Sean

Tom Sean vydal nedávno desku Stereo Madness, ve které reflektuje své dospívání a období puberty. „Podle mě celé dospívání je šílené, se vším krásným i ošklivým, co přináší. Měl jsem dlouhý vztah celé mé dospívání, skoro čtyřletý, to potom přináší hodně hezkých i ošklivých věcí. Plus samozřejmě různé párty.“

Jak sám dodává, deska nemá žádný přesně stanovený žánr. Chvílemi je tvrdá, občas rocková a trapová, někdy přechází do sugar popu. Míchání stylů vychází i z toho, že mladý tvůrce produkuje nahrávky i dalším umělcům, a tak je neustále ovlivňován a inspirován bez ohledu na jasné definice.

„Hudbu, kterou mám nejradši, tak ji nedělám, protože ji nechci kazit. Mám hrozně rád Nirvanu, ale myslím si, že nemám hlas na grunge. Nebo Franka Oceana, jehož desku Blonde mám na sobě vytetovanou. To jsou pro mě nejzásadnější lidi. Pak Karel Kryl. Ale vůbec si nedovolím v tom jejich žánru něco dělat, takže dělám spíš to, co cítím, že mi jde nejlíp a jde nejvíc ze mě. A paradoxně to, co jde nejvíc ze mě, není to, co nejradši poslouchám.“

Další zastávkou bude režie?

Čtěte také

Na svém životě bych nezměnil ani jeden den, říká režisér Viktor Tauš

Vedle textů a zpěvu si ve většině případů sám dělal i hudební produkci, nad svojí tvorbou si zkrátka rád udržuje kontrolu. Což neplatí jen v případě hudby. „Teď se hlásím na FAMU na režii. Člověk natočí film, nějakým způsobem má hodiny a hodiny materiálu. A všichni mi říkali, že bych si měl sehnat střihače. A já jsem řekl ‚to musím stříhat já‘. Takže film jsem si stříhal sám a nedokážu si představit, že by to stříhal někdo jiný.“

Právě natáčení filmů představuje v současnosti největší sen a cíl Toma Seana. Čím ho fascinuje režírování? Kdy se rozhodl, že chce točit filmy? A je podle něj umělá inteligence ohrožením hudby? Poslechněte si celý rozhovor!