Praha je neuvěřitelně divoká a rozmanitá. Přijímáme i vydry, jezevce nebo muflony, přibližuje ošetřovatelka záchranné stanice Zuzana Pokorná

Paní doktorko, musíme začít aktuální zprávou, že několik opeřenců v pražské zoologické zahradě má ptačí chřipku. Zahrada kvůli tomu musela přijmout mimořádná opatření. Jak s touto informací, potažmo situací pracujete v záchranné stanici?

Tak my o tom víme a pracujeme s ní, samozřejmě ty naše pacienty taky musíme chránit a zatím se to týká hlavně vodních ptáků, protože u nich je největší riziko té ptačí chřipky. Vodní ptáci, co se k nám nyní dostávají, tak jdou automaticky ihned do izolace a nejdou vůbec k ostatním ptákům.

Vy jste říkala, že ptačí chřipka je něco, co se tady vlastně objevuje pravidelně.

Poslední roky ano.

Když řekneme divoká příroda, většina lidí si podle mne představí hory nebo les. Vy ale pracujete s divočinou uprostřed města, tak jak divoká je dnes Praha?

No, hodně, je to překvapivé a vždycky, když se o to zajímají třeba zoologové nebo ornitologové nebo i třeba nějaké natáčecí štáby, tak vždycky přijdou na to, že ta Praha je neuvěřitelně divoká a rozmanitá a těch divokých zvířat tady žije opravdu hodně.

Já vždycky dávám k dobru historku, že jsem kdysi pracovala ve Vlašimi v záchranné stanici, kde byly lesy, pole, louky, jako opravdu člověk by si řekl - příroda. A když jsem šla do Prahy, tak se mi kolegové smáli. Říkali, že tam budou jenom potkani a holubi. A není to vůbec pravda. Když srovnám tu rozmanitost těch druhů, tak ta Praha je opravdu rozmanitější, je to krásné zelené město, je tady spousta biotopů a spousta chráněných druhů, o kterých mnohdy ani nevíme, že tu jsou.

Zuzana Pokorná|foto:Klára Škodová, Český rozhlas

Co nám tady žije? Namátkou, co vás napadá.

Tak z těch chráněných, které bychom to třeba nečekali, tak jednak tu žije velká škála netopýrů, například ve Stromovce. Těch druhů je spousta, protože to prostředí je pro ně opravdu vhodné. Tím, že jsou tam staré stromy s dutinami, jsou tam vodní plochy, nebo v Praze už žijí bobři, přijímáme i vydry. Přijímali jsme několikrát jezevce z centra Prahy. To by taky člověk vůbec nečekal. Běžně tady žijí srnky, zajíci, lišky, mufloni a samozřejmě i ty ptačí druhy jsou tady velmi pestré.

Od roku 2012, kdy vlastně byla stanice v Praze zprovozněna, vám rukama prošlo 59 416 zvířat. A když to číslo slyšíte, co to pro vás znamená?

No, hodně práce. Ale tak to prostě u nás je. Těch zvířat v Praze je hodně oproti třeba jiným záchranným stanicím. To prostě dělá to město a člověk už to úplně nevnímá. Už jsem si trošku na to zvykla, že každý rok je těch zvířat víc a že v té sezoně to jsou prostě galeje, protože nám chodí třeba 30, 40 zvířat denně, takže ta práce je opravdu veliká, ale pak je zase třeba trošku klidnější zima.

Podle těch statistik, které tady máme, to přes 5 tisíc živočichů ročně.

Až je to i víc dokonce.

Které zvíře je pro vaši záchrannou stanici nejtypičtější pacient? Jaký živočich se vám tam objevuje nejčastěji?

Asi bych neřekla jedno, ale několik. Je pravda, že my jsme hlavně ptačí záchranná stanice, že tři čtvrtiny pacientů jsou ptáci. Jsou to samozřejmě i holubi, protože v Praze prostě žije spousta holubů a nejen těch domácích, ale i těch divokých. To jsou holubi hřivnáči, kterých je každý rok víc a víc, protože tu Prahu prostě opravdu okupovali.

Vojtěch Přívětivý a Zuzana Pokorná|foto:Klára Škodová, Český rozhlas

Pak jsou to třeba kavky, které jsou zase typicky městští ptáci, rorýsi. Pak bych určitě řekla ty netopýry, kterých v Praze žije hodně. Určitě ježci. Taky by člověk úplně neřekl, že v Praze bude spousta ježků, ale my máme zase nejvíc ježků z celé republiky v naší záchranné stanici. A že tady dokonce dva druhy, jak ježek východní, tak ježek západní.

Pak bych asi řekla labutě, kterých ale bohužel v posledních letech ubývá. A třeba muflon, to je zase takové trochu zvláštní zvíře pro Prahu. Ale tím, že tady máme Thomayerovu nemocnici, kde žijí, a pak třeba i na kraji Prahy, jako je Zbraslav, tak ty muflony máme každý rok.

Co všechno mají nově v zázemí v Jinonicích? Jak dlouho u nich zvířata v průměru zůstávají? Jak funguje jejich nonstop linka a jak vypadá příjem zvířete? Co dělají lidé za nejčastější chyby, když se snaží živočichům pomáhat? Kolik ve stanici pracuje lidí a jak moc náročné to je? A kam umístí zvířata, která nelze vrátit do přírody? Poslechněte si celý rozhovor.