Mít v divadle pořád plno, to jsou krásný starosti. Své šéfování jsem bral vždycky jako dočasné, poznamenává herec Martin Myšička
S Dejvickým divadlem je spojen už od roku 1997 a kromě mnoha rolí si na 8 let vyzkoušel i pozici uměleckého šéfa. Jaké bylo předávat funkci Jiřímu Havelkovi? Jak se divadlu daří v dočasném působišti multikulturní Galaxie? A co všechno se změní v jejich domovské scéně? Nejen na to odpovídal ve studiu Rádia Praha Martin Myšička.
Po osmi letech ve vedení divadla zůstává opět především hercem. „Na mě to šéfování tak jako spadlo, od začátku jsem to bral tak, že je to na dobu dočasnou, jakési překlenovací období, byť se to protáhlo na těch osm let. Ale cítil jsem, že prostě chci být víc ten tvůrce než ten organizátor. A že nemám ani úplně kompetence na to, abych byl tím regulérním šéfem,“ vysvětluje Martin Myšička.
Na začátku roku 2025 ho ve funkci vystřídal Jiří Havelka, kterého si vybral. „Byl jsem přesvědčený, že to je ta správná osoba. Neviděl jsem vlastně nikoho jiného. Ale musím říct, že ten okamžik, kdy si člověk řekne, to je taková ta scéna z toho Pána prstenů, že pustí ten prsten do toho kráteru, že to opravdu pustí, tak není úplně triviální. A to z mnoha důvodů.“
Zvětšení kapacity, ne dramatická změna
„A to je samozřejmě znát, že mnoho věcí už si nemusíme říkat. A když na něco máme rozdílný názor, tak si ho umíme vyříkat napřímo, i za cenu třeba konfliktu, ale ten není osobní, to je boj o tu věc, hledání toho nejlepšího řešení.“
Jak ho kdysi právě Ivan Trojan přemlouval, aby přešel do Dejvického divadla? Jak na začátky v Dejvicích vzpomíná? Zkoušení s režisérem Sergejem Fedotovem bylo plné zážitků, co všechno po hercích vyžadoval? A co se stane s prostorem Galaxie po návratu na domovskou scénu? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.