Mít v divadle pořád plno, to jsou krásný starosti. Své šéfování jsem bral vždycky jako dočasné, poznamenává herec Martin Myšička

28. únor 2026

S Dejvickým divadlem je spojen už od roku 1997 a kromě mnoha rolí si na 8 let vyzkoušel i pozici uměleckého šéfa. Jaké bylo předávat funkci Jiřímu Havelkovi? Jak se divadlu daří v dočasném působišti multikulturní Galaxie? A co všechno se změní v jejich domovské scéně? Nejen na to odpovídal ve studiu Rádia Praha Martin Myšička.

Po osmi letech ve vedení divadla zůstává opět především hercem. „Na mě to šéfování tak jako spadlo, od začátku jsem to bral tak, že je to na dobu dočasnou, jakési překlenovací období, byť se to protáhlo na těch osm let. Ale cítil jsem, že prostě chci být víc ten tvůrce než ten organizátor. A že nemám ani úplně kompetence na to, abych byl tím regulérním šéfem,“ vysvětluje Martin Myšička.

Na začátku roku 2025 ho ve funkci vystřídal Jiří Havelka, kterého si vybral. „Byl jsem přesvědčený, že to je ta správná osoba. Neviděl jsem vlastně nikoho jiného. Ale musím říct, že ten okamžik, kdy si člověk řekne, to je taková ta scéna z toho Pána prstenů, že pustí ten prsten do toho kráteru, že to opravdu pustí, tak není úplně triviální. A to z mnoha důvodů.“

Soubor nyní dočasně působí v Galaxii na Hájích, protože domovská budova prochází rekonstrukcí. Větší sál znamená jinou energii i technické výzvy. „Je to jiné už jen tím, že sál je téměř dvojnásobný. Jsou tam určité technické potíže, ale převládají pozitiva.“

Martin Myšička

Zájem diváků nepolevuje ani po přesunu na okraj Prahy. „Poptávka je větší než naše nabídka, ale fakt je, že ten sál je téměř dvojnásobný, takže přece jenom ten tlak se o něco zmírnil, že se tam prostě dostane víc lidí. Ale stále máme plno, což jsou krásný starosti.“

Zvětšení kapacity, ne dramatická změna

Samotná rekonstrukce Dejvického divadla má přinést zhruba padesát míst navíc, lepší zázemí i modernější technologie. Charakter prostoru se ale měnit nemá. „Nechceme dramatickou změnu. Když tam divák přijde, měl by mít pocit, že je všechno při starém.“

Dejvické divadlo si podle Martina Myšičky muselo své místo na slunci poctivě vybojovat, pamatuje si i doby, kdy hráli pro pár diváků. Za velmi důležitou hodnotu souboru považuje jeho organičnost a otevřenou komunikaci. Například s Ivanem Trojanem je pojí nejen roky společné práce, ale i podobný přístup k životu.

Lenka Vahalová a Martin Myšička

„A to je samozřejmě znát, že mnoho věcí už si nemusíme říkat. A když na něco máme rozdílný názor, tak si ho umíme vyříkat napřímo, i za cenu třeba konfliktu, ale ten není osobní, to je boj o tu věc, hledání toho nejlepšího řešení.“

Jak ho kdysi právě Ivan Trojan přemlouval, aby přešel do Dejvického divadla? Jak na začátky v Dejvicích vzpomíná? Zkoušení s režisérem Sergejem Fedotovem bylo plné zážitků, co všechno po hercích vyžadoval? A co se stane s prostorem Galaxie po návratu na domovskou scénu? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Lenka Vahalová ,

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.