Letos máme hodně představení, kde jsou nahá těla, přibližuje Petr Pola festival Malá inventura

Pro letošní rok je tématem obnažení. Člověk si pod tím může představit ledacos. Na mě to působí jako: Jdeme až na dřeň, jdeme tam, kde jsou hranice vnímání. Vnímám to dobře?

Určitě, to je přesně ta interpretace, se kterou i my pracujeme. My tomu říkáme motiv festivalu, protože to není úplně téma, skrze které bychom vybírali program. Nám to vždy zraje během celého roku, když se potkáváme a bavíme se o tom. A je tam pochopitelně jak to doslovné obnažení, máme letos na festivalu hodně představení, kde jsou nahá těla, ale i metaforické. Každý si to může představit, jako když vstoupí do nějaké nevšední situace, ve které vlastně svět dnes je. Jako úplně v nevšedních situacích. Sledujeme to v médiích a všude. Například i Vy, Oldo, jste mi říkal před vysíláním, že jste s tím vůbec nepočítal, že měl rozhovor dělat váš kolega, takže taky jste tady, jak jste zmiňoval, nahý v trní. Takže jsme, myslím, na jedné vlně.

Je to skutečně tak, děkuji Vám za ten příměr. Festival Malá inventura běží od 19. února. V programu je, že za rok shrnuje to nejlepší, co se na divadelním poli děje. Jestli už můžete bilancovat po prvních dnech, na co jste přišel a co vás třeba překvapilo příjemně, anebo i nepříjemně?

Příjemně mě překvapilo, že je opravdu velký zájem o představení, která jsme vybrali. Máme tady spoustu zahraničních hostů. Pro představu jezdí na festival zhruba 60 zahraničních hostů, kteří si pak mohou vybírat představení, která se jim vyloženě líbí, na své scény. A to je i jeden ze smyslů festivalu, proto tomu říkáme showcase.

Měli jsme hrozně pěknou performativní procházku, která se jmenovala Aplaus. Procházeli jsme Prahou od Archy+ do Galaxie. Brali jsme to i částečně metrem, protože je to hrozně daleko. To jsou úplně různé světy, centrum Prahy a pak ten okraj. A zadání pro tu skupinku bylo jenom takové, že kdykoliv potkají nebo uvidí něco krásného, tak zatleskají.

A vznikaly strašně roztomilé situace podle toho, kudy jsme procházeli. Asi si představíte, že když celá ta třeba třicetičlenná skupina začne zničehonic tleskat, lidi pohlíží, co se to děje. Tleskáte lidem do oken, tleskáte na značky, tleskáte na nějaké graffiti, takže vznikají i takové obnažené situace. To třeba bylo velmi krásné. To je hezká metafora toho obnažení.

Čemu jste třeba tleskal Vy?

Já jsem tleskal třeba ptákům letícím na obloze.

Jaká představení už se exportovala do zahraničí? Čím je specifické durativní divadlo? A jak se pro festival Malá inventura vybírají ta nejvýraznější díla? Poslechněte si celý rozhovor!

Petr Pola, Oldřich Burda|foto:Tereza Čistotová, Český rozhlas