Péče o nemocné seniory v domově s pečovatelskou službou během pandemie mě změnila, svěřuje se herec Igor Chmela

„Jeden kamarád mi vyprávěl takovou funebráckou historku o rvačce o tělo mrtvého, na základě které jsem začal psát krátký film,“ vypráví herec Igor Chmela, který v době vynucené herecké přestávky pracoval v domě s pečovatelskou službou. „Téma, na kterém jsem pracoval, mi díky tomu trochu ztěžklo. Byl to pro mě docela náraz. Já byl na patře, kde byli vesměs ležící pacienti s Alzheimerovou chorobou. Je to neskutečná dřina, která je navíc velmi psychicky náročná,“ vzpomíná herec na dobu, která ho prý změnila.

„Myslím, že je důležité si uvědomit, že jsou tu lidé, kterým je potřeba pomoci. Na to má právě upozornit film Barcarole, který připravujeme. Smrt a odcházení zkrátka patří do našeho života.“ Chystaný film ale podle něj nemá být kritikou společnosti. „Je přirozené, že člověk se tématu smrti vyhýbá. Je to ale na druhou stranu trochu pošetilé, protože nás to všechny jednou potká. To téma je poněkud na hraně a já bych rád, aby v tom filmu byla i lehkost a nadhled,“ dodává.

Igor Chmela vystudoval Střední průmyslovou školu železniční. Nějakou dobu pracoval u dráhy a po vojně se přihlásil na DAMU. „Bylo to kouzelné. Já chodil po Karlově mostě, učili mě známí herci a měl jsem pocit, že jsem v centru dění. Myslím, že byly i chvíle, kdy mi to stouplo do hlavy.“

Řada herců se podle Igora Chmely ztrácí v postavách. „V tom je herectví zajímavé a i trochu záludné.“ Hraní před diváky je navíc hodně vysilující. Sám relaxuje při hraní v kapele a také při focení. Oběma činnostem se věnuje poměrně úspěšně. Jako fotograf už měl několik výstav a s kapelou Dafne pravidelně koncertuje.

Poslechněte si celý rozhovor Kateřiny Kubalové s hercem Igorem Chmelou.