Šokovalo mě, kolik reakcí mi přišlo, když jsem promluvil o vztahu ke svému tělu, přiznává moderátor Čestmír Strakatý
Jeho profesní život je naplněn rozhovory. V pozici toho, kdo se ptá, ho zaznamenáte hned v několika projektech. Zve si známé tváře, zajímavé osobnosti, odborníky i politiky. Jak se Čestmír Strakatý na své hosty připravuje? A proč se rozhodl být součástí podcastové série Hrana, kde velmi otevřeně promluvil o vztahu ke svému tělu?
Jako editor má zkušenosti z České televize i DVTV, ze zákulisí se ale postupně přesunul do role moderátora a začal rozhovory sám vést. „Příprava vypadá jinak než třeba před třemi lety. Potřebuji trochu míň času, zlepšil jsem se v tom a jsem efektivnější. Ale snažím se být důsledný, příprava je úplně zásadně důležitá,“ říká.
Nedávno spustil Čestmír Strakatý vlastní placený podcast s neformálnějšími rozhovory. „Je uvolněnější, dovoluje mi ty rozhovory vést trochu jinak. Baví mě dělat to po svém, otevřeněji a vlastně komplexněji. S nějakou emocí, ať už svojí, nebo toho hosta. A jít třeba i mimo to, co se očekává.“
Při tvorbě podcastu zajišťuje nejen dramaturgii a obsah, ale také produkci. „Ve výsledku je to moje zodpovědnost a můj obličej. To, že jsem v tom vlastně od začátku do konce, mi dává velkou kontrolu. A nemůžu se na nikoho vymlouvat, že mi to zkazil,“ směje se.
Téma vnímání vlastního těla
V podcastové sérii Hrana Radia Wave se ale ocitnul na straně zpovídaného a otevřeně promluvil o vztahu ke svému tělu. „Ta moje část je o poruše příjmu potravy, která není ve formě anorexie nebo bulimie, ale je ve formě, která dlouho výrazně omezovala můj život.“
Z úst Čestmíra Strakatého tak uslyšíte třeba to, že své tělo neměl nikdy rád. „Což je věta, která ode mě asi zní zvláštně nebo se asi neočekává, ale je to tak. Do jisté míry mi to zůstává, ale není to fatální, spíš je to něco, s čím člověk tak nějak žije. A já jsem měl jenom fázi, která byla hodně náročná,“ přiznává.
Reakce posluchačů prý dokazují, že promluvit o tomto tématu na veřejnosti mělo smysl. „Šokovalo mě, kolik reakcí mi přišlo. Hlavně těch, které říkaly, že to znají a je dobře, že se o tom mluví.“
Vyhledal kvůli svým problémům někdy odbornou pomoc? Z jakého důvodu si chtěl vyzkoušet vlastní placený podcast? Proč si myslí, že jsou rozhovory s politiky jednodušší? A co všechno má podle něj vliv na to, jak rozhovor nakonec vypadá? Poslechněte si celé povídání Lenky Vahalové s Čestmírem Strakatým.
Související
-
Moderátor Honza Dědek: Když mě někdo nepustí ke slovu a lidi se baví, tak jsem šťastný
„Mám pocit, že se má dělat legrace úplně ze všeho. My Češi jsme na to specialisti. Některé věci byly k nepřežití, kdybychom si z nich nedokázali udělat legraci.“
-
Novinář Kmenta: Laťka morálních hodnot byla za Zemana a Babiše hodně nízká. Mohl ji přeskočit kdekdo
„Šéfredaktor časopisu Reportér o mně už před lety říkal, že mě nemá ráda ani levice, ani pravice. Chci být objektivní a zároveň šťouravý vůči všem,“ míní Jaroslav Kmenta.
-
Pavla Holcová, kolegyně Jána Kuciaka: Snad už nikdy nebudu muset natáčet film o vraždě novináře
Před lety založila České centrum pro investigativní žurnalistiku, které dodnes vede. Je také jednou z hlavních protagonistek dokumentárního filmu Kuciak: Vražda novináře.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
