Herec Jan Vondráček: Mám rád žánrovou pestrost Divadla v Dlouhé. Člověk se pak neuprdne v jednom stylu

13. duben 2024

Hraje v divadle i ve filmu, skládá muziku, dabuje, namlouvá rozhlasové hry, audioknihy a jeho hlas zní dokonce v pražských tramvajích. Jan Vondráček toho zvládá opravdu hodně, základem pro něj ale zůstává Divadlo v Dlouhé.

Nejnovější inscenace, ve které můžete Jana Vondráčka vidět, se jmenuje Cesta dlouhým dnem do noci.

Jan Vondráček a Lenka Vahalová

„Je o rozpadu jedné rodiny, kde se všichni vzájemně milují, ale zároveň se postupně ničí, protože tam jsou různé závislosti. Jak už jeden na druhém, tak závislost na alkoholu, na morfiu a postupně vlastně upadají do té noci,“ popisuje.

Děj hry je zhuštěn do jediného srpnového dne roku 1912 a Eugene O´Neill v něm ukazuje svou vlastní rodinu. „Je to vlastně hra psychologická, ona je docela složitě napsaná. Ne nadarmo se říká, že O´Neill je trošku americký Shakespeare.“

Jan Vondráček

Jako dlouholetého člena Divadla v Dlouhé ho baví především žánrová pestrost, kterou tu zažívá. „Já osobně mám rád, že je každá inscenace jiná, je v jiném žánru a člověk může ty styly střídat. Takže není tak velká šance, že by úplně zkornatěl nebo se prostě uprdnul v jednom a tam zůstal celý život,“ chválí si.

Divadelní prkna i hudební studio

V divadle ale nepůsobí pouze jako herec, k inscenacím rovněž skládá a aranžuje hudbu. S tím začal už po DAMU na osmistopém magnetofonu.

„Bratr je zvukař, tak mi potom říkal, ať už si pořídím nějaký počítač, že se to bude líp editovat a všechno. No a postupně mám takové malé studio, kde můžu tu hudbu dělat a nejenom hudbu. Občas, když byl třeba covid, tak jsem tam dělal audioknihy.“

Jan Vondráček

Pokud Jan Vondráček připravuje hudbu pro inscenaci, ve které zároveň vystupuje, tak se prý na čas do divadla stěhuje a moc toho nenaspí. Takovou ukázkou byl třeba Oblomov.

„Hrál jsem Taranťjeva a on má být takový trošku jetý. A Hanka Burešová říkala: ‚Ty máš výborný ty rudý kruhy pod očima. To pak fixuj a domalovávej si to takhle.‘ Takže tam zůstala i ta maska, jak jsem nespal,“ směje se.

Chodí se dívat na syna Vojtěcha do Divadla Na zábradlí? Jak to vypadá s kapelou, kterou spolu měli v plánu založit? Proč byl jeho starší syn Kryštof naučený na červenou? Podle čeho si vybírá nabídky, které přijme? A proč by teď nejraději seděl a poslouchal ptáčky v lese a šumění stromů? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Lenka Vahalová ,

Související