Strašidla Pražského hradu

„Ve Zlaté uličce a ve Starém purkrabství straší skřítkové, o kterých psal i Karel IV. ve svém životopise Vita Caroli. Bůžkové místa, škodolibí a zlomyslní skřítci, střeží posvátná místa starých pohanů. Na Hradě se objevuje také Bílé zjevení. A k němu se vážou dvě pověsti.

Na svatovítské věži býval zvoník, který rád do noci popíjel. Jednou se vracel domů ochmelen. Protože v opilosti nechtěl stoupat až do bytu nad zvony, ustlal si dole v kapli. Sotva však usnul, ze snu ho probudila nezvykle bílá záře a zjevila se postava v bílém rouchu. Bylo to bílé zjevení, které střeží katedrálu a napomenulo ho, že si troufá vstoupit opilý do posvátných míst, a že jestli tak učiní ještě jednou, zle se mu povede. Zvoník rychle prchl z kostela. Když se pak ráno vzbudil u přítele, kam se ze strachu uchýlil, měl místo černých vlasů hlavu celou šedivou.

Patrně táž bílá postava se zjevila i na podzim roku 1753. Tehdy stál na Hradě na stráži vojín. O půlnoci uviděl, jak se v chrámu rozsvítila světla, a rovněž slyšel, jak se rozezněly varhany. Ze dveří chrámu vyšla vysoká postava v dlouhém bílém šatu s vlečkou a šla přímo k němu. Voják na ni zavolal: Stůj, kdo tu?, ale postava mu k nohám hodila hrst pšenice a vrátila se do chrámu. Následující noc jinému vojákovi za stejné situace hodila pod nohy hrst stříbrňáků. Třetí noc stál na stráži voják trochu bázlivý a na zjevení vystřelil. To mu kulku hodilo zpět pod nohy. A tak se stalo, že další rok byla velká úroda, napřesrok hojnost peněz a třetí rok vypukla sedmiletá válka,“ vypráví Filip Jan Zvolský, autor knihy Tajemství pražských půlnocí.