V divadle se mi daří dělat více kvalitních věcí než u filmu, říká Zdeněk Piškula
Herectví se začal věnovat ještě jako dítě, když ztvárnil Honzíka v seriálu Vyprávěj. Obří popularitu mu o něco později přinesla pohádka Tři bratři a vítězství v soutěži Stardance. Zdeněk Piškula ale přiznává, že víc do hloubky se může dostat na divadelních prknech.
Herce Zdeňka Piškulu můžete vidět ve Stavovském divadle, v Městských divadlech pražských, na Nové scéně i ve Státní opeře. A letos začne zkoušet v historické budově Národního divadla. „Všichni říkají, že kdo tam poprvé zkouší, dolehne na něj tíha. Podvědomě se proti tomu obrňuji. Vnitřně se snažím uklidnit a moc to neprožívat.“
Přestože ho přivedlo k herecké profesi natáčení, byla doba, kdy si dal od kamery pauzu a věnoval se hlavně divadlu. „Mám rád obě dvě odvětví. Ale nějak jsem cítil, že jak jsem odmalička dělal natáčení, že to chci zkusit nějak jinak. Vím, že u divadla budu mít víc možností dostat se do hloubky věcí a v něčem mi přijde takové poctivější.
Prázdninové zlenivění
Čtěte také
Na divadelních prknech oceňuje, že má dva měsíce zkoušek, během kterých může „blbnout“ a hledat optimální hereckou polohu. „Mám pocit, že film by chtěla spousta lidí dělat poctivě, ale finanční prostředky to třeba nedovolují. Nebo časové,“ dodává Zdeněk Piškula s tím, že se mu na jevišti daří dělat více kvalitních věcí než u filmu.
Ačkoliv dokáže sám sebe pochválit, je na sebe také přísný. Hlavně když prokrastinuje. „Mám pocit, že se sebou nejsem poslední dobou spokojený, že bych toho mohl udělat víc. Ale myslím si, že je to proto, že jsem naposledy zkoušel minulou sezónu. Mezitím byly prázdniny, mezitím jsem něco točil, ale nebyla to taková intenzivní dvouměsíční práce. A to mě čeká od listopadu. Takže si myslím, že jsem trošku zlenivěl a mám pocit, že nic nedělám. Ale se zkoušením to zase přijde.“
Co je pro něj největší terapií a jak se v dospívajícím věku pral s popularitou? I o tom byla řeč v pořadu Až na dřeň.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
