Zdeněk Pohlreich: V životě je dobrý se potkat s někým, kdo vás inspiruje
Znáte ho jako muže, který nemá rád odmlouvání a uznává především dvě slova - Ano, šéfe. Zdeňka Pohlreicha proslavila televizní obrazovka a pořad, ve kterém mění naše restaurace. Ale jaké byly jeho začátky? Proč se rozhodl emigrovat a jak vypadal jeho návrat zpět? I o tom si se Zdeňkem Pohlreichem povídal Petr Zajíček v pořadu S vámi v Praze.
Kuchařem se Zdeněk Pohlreich rozhodně stát nechtěl. Když vycházel základní školu, doufal, že bude moci pokračovat na střední, ale jak sám přiznává, učení mu moc nešlo, tak si nakonec musel vybrat mezi učilišti. „Můj strejda byl restauratér, pradědeček sládek, tatínek se taky často pohyboval v hospodě – k hospodě jsem měl prostě blízko,“ vysvětluje, proč si mezi obory zvolil právě gastronomii.
Na přelomu 70. a 80. let byl Zdeněk Pohlreich členem českého reprezentačního baseballového týmu. „Protože to hrálo málo lidí, bylo snadný v tom vyniknout,“ směje se. Mělo to ale i další výhody. Cestování. Díky baseballu se Zdeněk Pohlreich poprvé podíval do Holandska, což pro jeho kariéru znamenalo důležitý moment.
„Přivezl jsem si dvě důležité poučky. První, že je příšerný, když se s nikým nemůžete domluvit stejnou řečí. Druhá, že svět má jiné rozměry, než jsem znal.“ I proto začal Zdeněk Pohlreich po návratu uvažovat o emigraci.
Své plány uskutečnil o tři roky později, v roce 1989.
I když Československo žilo sametovou revolucí, Zdeněk Pohlreich na návrat ani na okamžik nemyslel. „Návrat jsem si vytěsnil z hlavy,“ vysvětluje v našem rozhovoru.
Pro kuchaře je důležité cestovat a vidět, co se děje venku
Více než rok strávil v Holandsku, které ho okouzlilo a dodnes ho považuje za skvělé místo pro život. Přesto odtud odjel do Austrálie, kde se uchytil v restauraci La Guillotine pod vedením kuchařského mistra Jeana–Jacquese Naudina.
„To byl člověk, který mě doslova sebral z ulice. Naučil mě spoustu věcí, které používám dodnes. Podnikatelsky i gastronomicky mi otevřel oči,“ popisuje Zdeněk Pohlreich asi nejzásadnější setkání ve své kariéře.
V La Guillotine se vypracoval až na šéfkuchaře. Po návratu z emigrace pak v Praze pracoval na stejné pozici v hotelu Renaissance, Villa Voyta, Radisson SAS nebo Marriott. Vlastní restauraci si ale otevřel až na třetí pokus.
„Mám sice dobré nápady, ale potřebuju někoho, kdo mě bude hlídat a nápady uskuteční – celé to přefiltruje, abych se nestal obětí vlastní hlouposti,“ říká.
Dnes je Zdeněk Pohlreich jedním z nejznámějších českých šéfkuchařů, spoluvlastní tři restaurace, je tváří několika televizních pořadů a autorem řady kuchařských knih.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Soud rozhodl, že firma Imex je odpovědná za smrt skladníka z Vrbětic. Má platit přes dva miliony
-
Most pomůže pozůstalým po obětech požáru s náklady na poslední rozloučení. Lidé posílají peníze
-
Trump mění pravidla inaugurace. Pozval čínského prezidenta, populisty i politiky krajní pravice
-
‚Stávám se smrtí, ničitelem světů.‘ Oppenheimer atomovky litoval, v týmu měl sovětské špiony