Chirurg Tomáš Šebek: Když moje knížka Objektivní nález vyšla, spustila cirkus dalších událostí. V naší rodině i na veřejných debatách
Chirurg Tomáš Šebek je autorem několika knih, ve kterých popisuje své zahraničí mise s Lékaři bez hranic. V té nejnovější podle svých slov páchá mediální sebevraždu. Na její stránky totiž vepsal své slabosti a chyby. Právě o chybách by se podle něj mělo v našem veřejném prostoru víc mluvit.
Poslechněte si rozhovor s chirurgem Tomášem Šebkem
Na obálce knihy Objektivní nález zachytil fotograf Tomáše Šebka v Rehabilitační nemocnici Beroun. Pro známého lékaře netypický snímek má evokovat jeho pohled do vlastní nitra, a přesně ten čtenářům nabízí.
Na samém začátku prý ale vůbec nebyl nápad napsat knihu. „Byla to situace, kdy jsem chtěl chyby, které jsem opakoval stále dokola, především vztah k mým starším dětem, zastavit, odrazit se ode dna a stát se lepším člověkem. Teprve později jsem si začal říkat, že by to téma mohlo zajímat i někoho dalšího.“
Nebát se udělat chybu
Jedním z hlavních motivů knihy Tomáše Šebka jsou chyby a jejich vnímání jako přirozené součásti cesty k úspěchu.
„Chyba je proces a součást systému. Je to něco, za co se nemá trestat. To je asi to nejhorší, v čem jsme byli vychovaní. Třeba mladé lékaře v Irsku nechávají v laboratorních podmínkách, kde ještě nikoho nazabijí, udělat maximum zásadních chyb a mluvit o nich s pedagogy. To z nich dělá daleko kvalitnější lékaře, nebo mnohem kvalitnější systém vzdělávání než máme my. Já sám jsem schopen dělat neuvěřitelné množství chyb, a právě proto si troufám říct, že statisticky po určitém množství chyb přijde úspěch. Celé je to o tom, že se nemáme bát udělat krok do neznáma, nebát se udělat chybu a nevzdat to.“
Objektivní nález jako autohanopis
Knihu Objektivní nález sám nazval autohanopisem, ve kterém líčí pochybení svých rodičů i svá vlastní. „Pochválit se neumím a je to moje sebeobrana a motor. Bojím se, že pokud bych se začal chválit, nebo měl pocit, že je hotovo, tak by to nebylo to, kam se chci dostat.“
Přiznává, že kdyby jeho blízcí s vydáním nesouhlasili, kniha by nikdy nespatřila světlo světa. „Kdyby moje starší děti, žena nebo brácha řekli, že to nemám vydávat, tak bych to neudělal. Po pár měsících, kdy je ta knížka venku, můžu říct, že spustila cirkus dalších událostí. V naší rodině i na veřejných debatách. A to jsem chtěl.“
Nejvyšší hodnotou je podle Tomáše Šebka svoboda a hned po ní indiánství. „Já beru indiány jako naprosto svobodomyslné lidi, kteří si dělají, co chtějí, ale s respektem k přírodě a k sobě samému. Kniha ale není poučkou. Je to surový, rychlý příběh psaný chirurgickou rukou, u kterého se zasmějete i zvážníte.“
Jak se utvářel jeho pohled na život a na smrt během let strávených v medicíně? Proč o sobě říká, že je introvert? A jak ho proměnily vlastní myšlenky na sebevraždu? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Divadelní hry jako Vděk mají obrovský význam, afázie je totiž velmi častá, podotýká neurolog Růžička
„Zdraví mozku definuje kvalitu našeho života,“ tvrdí neurolog Filip Růžička. Nedávno byl odborným poradcem v divadle Viola, kde nazkoušeli hru o afázii s názvem Vděk.
-
V horách se obnaží lidské povahy. I o tom je moje kniha, popisuje hematolog a horolezec Tomáš Kozák
Do jeho života patří medicína, hory i psaní. Přednosta Interní hematologické kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady vydal knižní prvotinu Nahoře už nikdo není.
-
Spisovatelka Trpková: V prostředí domácího násilí mi bulimie dala pocit, že mám něco pod kontrolou
Hned za svou prvotinu získala spisovatelka Kristýna Trpková Cenu Jiřího Marka za nejlepší českou detektivku. I její život by ale vydal na thriller.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
