Jsem zvláštní kombinací pracovité, líné perfekcionistky a pankáče. Do stand-upu se mi nejdřív nechtělo, vzpomíná Adéla Elbel

„Nejšťastnější momenty jsou, když se sama odbourám,“ říká o svých stand-up vystoupeních. Pohybuje se prý na hraně, ale snaží nikoho neurážet. „Nemám ráda panákovské suché moderování. Na svá vystoupení se připravuji stálé méně a méně. Nejraději bych jen improvizovala.“

Původním povoláním je Adéla Elbel překladatelkou z nizozemštiny. „Já jsem vždycky dělala víc zaměstnání najednou, to dává člověku svobodu. Do stand-upu se mi ale původně nechtělo, odrazovala mě příprava. Jsem totiž zvláštní kombinací pracovité, líné perfekcionistky a pankáče.“

Její doba temna

Vystoupení s mikrofonem v ruce jí navíc pomohla i v soukromém životě. Tam totiž prostořeká komička prožívala dobu temna, jak to ostatně popsala v knize. „V dětství jsem byla hodně živá a všechno jsem chtěla zkusit. Když nám ale tragicky zemřel táta, všechno se změnilo a já spoustu let prožila jen ve svých myšlenkách,“ vzpomíná Adéla Elbel. 

Já jsem si uvědomovala, že nežiju dobře, ale myslela jsem si, že to tak má být a že si to zasloužím.
Adéla Elbel

Dříve činorodé dívence najednou chybělo sebevědomí. Sama sebou se stala až po rozvodu. Hodně jí pomohla i pouť do Santiaga de Compostela.

„Tehdy jsem nevěděla, co dělat. Chodila jsem na terapii, ale pořád nebylo to ono. Tak jsem si prostě koupila tenisky a vyrazila do Portugalska. Tam jsem zjistila, že jsem sama se sebou spokojená a odhodila spoustu věcí, které mě svazovaly. Samota mi hodně pomohla. Nevadilo mi ani horko, protože jsem měla k řešení důležitější věci.“

Jaké byly její stand-upové začátky? Proč se povaha člověka nejlépe pozná na laser game? A jakou knihu chystá? Poslechněte si celý rozhovor.