Každý má před koncertem jiné rituály. Já musím vonět, než jdu na pódium, usmívá se zpěvačka Tereza Balonová
Minulý rok byl pro Terezu Balonovou velmi úspěšný, stala se Objevem roku v anketě Český slavík a také vydala druhou desku Lampiony. Zanedlouho ji čeká zatím největší koncert v Lucerna Music Baru a dalších snů má prý mnoho. O tom všem si ve studiu Rádia Praha povídala s Lenkou Vahalovou.
„Ta deska je pestrá, mám tam živou kapelu i orchestr, ale snažili jsme se tam pořád zachovat mě a nějakou tu přirozenost a intimitu. Mám na to hrozně krásné reakce,“ říká o novém albu Tereza Balonová.
Jeho název Lampiony symbolizuje světlo a naději. „V životě je to prostě nahoru a dolů. Je důležité mít nějaké body, ty světýlka, která tu černou tmu začnou pomalu rozsvěcet. A čím víc těch lampionů člověk má, tím je zase šťastnější a tato období se mu snáz podaří překonat.“
Lucerna Music Bar jako vysněná meta
Měla možnost hrát s mnoha muzikanty, mezi které patří třeba kapela Kryštof, Divokej Bill, David Koller nebo Ewa Farna. Ale neodmyslitelně k ní patří hlavně kapela Jelen.
„Vnímám je jako takový moje bráchy. My jsme se tam u nich střídaly s Káťou Tichou, protože to je hlavní zpěvačka u Jelenů. Když jsem je neviděla třeba dva měsíce, tak se mi po nich stýská. Jsou to skvělí parťáci a užívám si s nimi každý koncert.“
Přizve si 13. května i nějaké hosty? Jaká náhoda provází vydání klipu k písni Chybíš? Kteří dva Martinové jsou v její kariéře zásadní? A kde má vystaveny ceny, které vyhrála? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.