Komiks Lymfom city kreslila jako terapii. Člověk je v nemoci vždycky sám, myslí si Lucie Trávníčková

V roce 2019 začalo Lucii Trávníčkovou bolet koleno. „Nešlo to rozchodit a musela jsem k ortopedovi. Na diagnózu jsem čekala tři měsíce. Ta doba byla nejtěžší. V hlavě jsem si vykreslila svůj osud v těch nejhorších barvách.“ Diagnóza nakonec zněla lymfom, což je nádorové onemocnění. Lucie Trávníčková absolvovala šest cyklů chemoterapie a biologické léčby. „Minimálně týden mi vždycky bylo špatně. Na některých kresbách je znát, že mi ruka nefungovala dobře. V knize jsem je ale nechala. Bez nich by to nebylo ono.“

Na komiksu začala pracovat už ve chvílích, kdy čekala na diagnózu. „Když jsem nakreslila první políčko, nešlo to zastavit.“ Lymfom city je prošpikované černým humorem „Já mám v sobě takovou druhou osobu, která i ty vážné chvíle musí trochu shodit, aby to utrpení nebylo až tak veliké,“ říká autorka, která celý komiks vytvořila černobílý, jinak to nešlo. Jako by všechny barvy zapomněla. „Čtenáři prý při čtení pláčou i se smějí. Stejné to bylo i se mnou, když jsem na komiksu pracovala.“

Sama v Lymfom city

Mimo jiné se tu objevují i nevhodné věty, které nemocným lidem často s dobrým úmyslem říkají přátelé nebo lékaři, třeba „To bude v pohodě“. Hrdinka je v Lymfom city osamělá. Nevystupují tu ani její děti či manžel. „Člověk je v nemoci vždycky sám. I kdyby měl v rodině sebevětší oporu.“

Původně kreslila Lucie Trávníčková komiks jen pro sebe, jako terapii. „Moje kamarádka ale prohlásila, že to musíme vydat. Asi největší radost mi dělají lidé, kteří mi píší, že prodělali něco podobného a komiks jim pomohl.“ Pomáhat by měl i další komiks, na kterém teď Lucie Trávníčková pracuje. Ve spolupráci se sdružením Nebýt na to sama tvoří projekt pro děti onkologicky nemocných pacientů. Mají to hodně těžké a mnohokrát se s psychickými problémy potýkají i po letech.“

Proč lymfom podle Lucie Trávníčkové vypadá jako netopýr a jak o své nemoci mluvila se svými malými dětmi? Poslechněte si celý rozhovor Až na dřeň.