Kromě práce castingové režisérky se věnuje i dokumentům. Natáčení v Iráku, to pro mě byl velký náraz, vzpomíná Maja Hamplová

Jednu dobu chodívala každý den do divadla, aby si udržela povědomí o tom, co se u nás tvoří. „Pak jsem ale byla přehlcená. Navíc ne všechny ty věci byly kvalitní, mnohdy byly urážlivé a já se naučila z divadla odcházet.“

Za její lásku ke krásnu a umění prý může její maminka „Vedla nás k lásce ke knížkám a k divadlu. Chodívali jsme hodně do divadla, na výstavy a také do přírody,“ vypráví Maja Hamplová, která vyrůstala v Liberci se čtyřmi sourozenci. „Byl to takový gang. Teď zpětně jsem za to ráda, i když jsme se během dospívání různě hádali. Dnes je to pro mě takový bezpečný přístav.“

Castingový režisér jako hledač pokladů

Původně chtěla studovat bohemistiku v rodném Liberci, kvůli lásce k herci se ale přestěhovala do Prahy a její život se začal ubírat úplně jiným směrem.

Snažím se, aby byly castingy pro herce příjemné. Vím, jak je náročné stále dokazovat, že na roli máte.
Maja Hamplová

V pořadu Až na dřeň mluvila nejen o svých filmových snech, ale také o práci castingového režiséra, která je podle ní u nás stále trochu podceňovaná. Přitom právě ona umí najít správného herce pro danou roli.

Dokument o ženské obřízce i popálené ženě

Před časem natočila Maja Hamplová s novinářkou a fotografkou Jarmilou Štukovou dokument Nemilované o ženské obřízce v Iráku. „Tehdy jsem si potřebovala sáhnout na něco šíleného. Prožívala jsem nelehké období a potřebovala jsem vidět, že se má někdo hůř než já. Byl to pro mě tenkrát hodně velký náraz,“ řekla nám ve studiu filmařka, která právě s Jarmilou Štukovou dokončuje dokument Martina o ženě, kterou její expartner popálil kyselinou. „Já měla dlouho problém se svým vzhledem a byla jsem hodně zaměřená na to, jak vypadám. Díky Martině jsem se na sebe začala dívat jinak.“

Vyzkoušela si sama hereckou práci? Proč vnímá casting jako takové rande? A co je platforma Burn Fighters, kterou pomáhala založit? Poslechněte si celý rozhovor.