Mám pocit, že čím jsem starší, tím mi oba rodiče chybí víc a víc, přiznává herec Miroslav Etzler
Už roky patří Miroslav Etzler mezi naše nejznámější herce. Dobře ho znají nejen divadelní, ale také filmoví a televizní diváci. Proč si dával pauzu od seriálů? Co chystá nového? A co se učí od svého malého synka?
Dnešní doba se přetrasformovala do toho, že herectví jsou seriály. To si myslí herec Miroslav Etzler. „Dokonce vím, že na přijímací zkoušky na herectví se spousta mladých lidí hlásí, protože chce hrát v seriálu. Herectví ale není o seriálech a myslím, že to gró je to divadlo.“
Právě od hraní v seriálech si dával velmi dlouhou pauzu, která ale skončila. Už na podzim zamíří na televizní obrazovky novinka, jmenovat se bude Polabí a slovy Miroslava Etzlera to bude trochu jiný seriál, než na jaký jsou diváci komerčních stanic běžně zvyklí.
Nejcennější věci, které dostal
V dětství prý býval velkým raubířem a často za to slíznul nějaký ten trest. Nesměl třeba hrát Člověče, nezlob se nebo chodit ven. „Tehdy jsem si myslel, že součástí toho kárání je, že musíme chodit do divadel, na výstavy, hodně číst a potom o tom tatínkovi vyprávět. Dnes vidím, že se snažím dělat totéž, že jsou to ty nejcennější věci, které jsem kdy dostal.“
Jeho tatínek zemřel velmi brzy a ani maminka, která trpěla Alzheimerovou chorobou, se nedožila vysokého věku. „Čím jsem starší, tím mám pocit, že mi oba rodiče chybí víc a víc.“ Brzy po tatínkově smrti odešel Miroslav Etzler z domova, dnes by to prý neudělal.
Jak jeho život proměnil covid, který ho na dlouhou dobu upoutal na lůžko? Jak jeho pohled na život ovlivňuje jeho malý syn? A proč si myslí, že není dobrým bratrem? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.