Týden výstav v Praze

Hned z kraje minulého týdne jsem navštívila Národní technické muzeum. Otevřelo totiž výstavu s názvem Sláva amatérské fotografii. Vystavené jsou tam nejen staré přístroje, jako třeba měchové fotoaparáty, ale dozvíte se i jak vzniknul první Klub fotografů amatérů a jak kvalitní už tehdy jejich fotky byly.   

Co mě nejvíc bavilo, byly vyvolávací komory. Ano, opravdu tam jsou, a to hned dvě. Organizátoři výstavy totiž chtěli návštěvníkům co nejvíc přiblížit to, jak náročné bylo fotku vůbec vyrobit a co všechno ji mohlo taky jednoduše zkazit. Takže komora z 20. a 30. let minulého století je kuchyň, a to se vším všudy - sporákem, myčákem (stůl se dřezem na mytí nádobí), kamny a spoustou dalších rekvizit. Komora z 50. let zase vypadá jako koupelna. Vana, umyvadlo a šnůry na prádlo plné sušících se fotek. Hned bych si tam jednu fotku vyvolala. Kdybych to teda uměla. Podle mě moc povedená výstava!

Další den jsem zavítala pro změnu do Národního zemědělského muzea. Mimochodem, pokud jste v těchto dvou institucích dlouho nebyli, nebo dokonce vůbec ne, tak vřele doporučuju! Jednak jsou budovy hned vedle sebe a hlavně mají fakt krásné expozice. Já jsem si to tam úplně zamilovala. Ale zpátky k tématu. Mluvčí NZM Jitka Taussiková mě vzala na střechu. Nebylo sice nejlepší počasí, vlastně nebylo vůbec hezky. Dalo se to ale přežít, protože střecha muzea má takovou zvláštní atmosféru. A navíc je tam teď nová výstava s názvem Zemědělské budovy první republiky v Praze.

Středa. Už od rána jsem se těšila, protože jsem si domluvila natáčení v Tančícím domě. V galerii, kterou najdete v přízemí budovy, teď otevřeli výstavu známého a úžasného výtvarníka Bořka Šípka. To jsem si přece nemohla nechat ujít. U vchodu mě přivítal sympatický a usměvavý ředitel galerie Robert Vůjtek. Při procházení jednotlivými místnostmi jsem kromě úžasu nad díly autora taky přemýšlela nad tím, kde bral inspiraci. Žasla jsem nejen nad množstvím exponátů, kterých je na výstavě asi 300, ale hlavně nad tím, jak široký rozptyl v umění pan Šípek měl. Tak schválně. Skleněné vázy, mísy, keramické nádobí, lustry, nábytek, návrhy domů. Věděli jste, že v roce 1982 navrhnul dům pro svoji sestru? Nesl název Glasshaus a získal za něj prestižní ocenění „Preis für Architektur“, které se uděluje jednou za čtyři roky. Pecka. V podzemí galerie je pak speciální místnost, kde jsou umístěné ty nejcennější předměty. Už jen to, že jdete někam do podzemí, procházíte přes bezpečnostní dveře, ve vás vyvolá tu správnou zvědavost. Hned jsme zamířili k jedné konkrétní vitríně. Vystavené v ní byly dva skleněné meče, které pan Šípek vyrobil v roce 2003 pro slavného módního návrháře Karla Lagerfelda. V České republice nebyly meče nikdy vystavené.

Mezi exponáty je tam taky jeden, který Bořek Šípek vyrobil jen několik dní před svou smrtí. Ještě teď mi jde mráz po zádech. Krásná výstava!

No a máme tu čtvrtek. Národní galerie ve Veletržním paláci zahajovala svou novou výstavní sezónu. Tak tam jsem taky nesměla chybět, že jo. Otevřeli hned pět výstav. Jednou z nich je třeba stálá expozice s názvem 1796-1918 Umění dlouhého století. Najdete tam obrazy od známých autorů, jako je Gustav Klimt nebo Egon Schiele. Nestihla jsem zdaleka všechny ostatní expozice projít. Takže se tam musím ještě rozhodně vrátit. Jo a abych nezapomněla, galerie taky připomněla výročí Sametové revoluce. O to víc jsem byla potěšená, když jsem tam ten večer potkala Beatrici Landovskou. Dceru disidenta, signatáře Charty 77 a především skvělého herce a dramatika Pavla Landovského, známého pod přezdívkou Lanďák. Dobrého přítele Václava Havla. Jak symbolické a krásné setkání.

A pak už byl pátek a já chystala příspěvky do víkendového vysílání. Doufám, že i ten váš týden byl plný zážitků a emocí a kdyby ne, tak to snad tento týden doženete.

Vaše Sabina <3 

#letajiciredaktorka