Život mě baví, ze smrti mám strašný strach. Pokusy v Zázracích přírody mi ho pomáhají překonávat, vysvětluje moderátor Vladimír Kořen
Práci moderátora, novináře i starosty zná jako svoje boty. Díky čemu ale průvodce oblíbeným pořadem Zázraky přírody poznal sám sebe? I o tom se v pořadu Až na dřeň rozpovídal Vladimír Kořen.
Když ho ve čtyři hodiny ráno vzbudí úder do obličeje, protože jeho malý syn má prý období „kompasového spaní“, nezlobí se a jde obdivovat oskeruše, které si vysadil na zahradě. I to jsou jeho zázraky přírody. A ze vzrostlých oskeruší snad jednou bude i pálenka.
V malém Vladimírkovi se vidí, také on totiž jako kluk miloval železnici a syn teď jde v jeho šlépějích. „Je pozitivně naladěný ke světu. Všechno obdivuje a všemu se směje. I já měl období, kdy jsem všechno obdivoval s otevřenou pusou,“ vzpomíná.
Dlouho prý ale nevěděl, čím by chtěl být. Jako vážka přelétal z jednoho zájmu ke druhému a to ho možná nasměrovalo k novinařině, kde si člověk může osahat spoustu oborů. To všechno navíc v době, která podle něj byla spoutaná nedostatkem informací.
Cesta na televizní obrazovku
„Žurnalistika mě tehdy nastartovala do úplně jiného světa,“ dodává Vladimír Kořen. Do České televize přišel jako brigádník a nosil kazety. Když ho po několika týdnech nechali napsat jednu větu, obvolával s radostí celé Teplice.
„Před prvním výstupem na obrazovce jsem dva dny nespal, ale postupem času jsem tam zakořenil. Práce v televizi je kolektivní a já nemám problém nosit rekvizity a pomáhat kolegům. Já mám jen tu výsadu, že se občas objevím na obrazovce.“
Pořad Zázraky přírody a parta kolem něj mu naprosto vyhovuje, i když někdy podstupuje šílené pokusy. „Mám strašný strach ze smrti, mě ten život baví. Pokusy v Zázracích přírody mi ho pomáhají překonávat,“ přiznává moderátor.
Práce v médiích mu dala obezřetnost, politika mu otevřela oči, co se týká přátelství, ale největší lekcí byla asi doba, kdy jeho přepracované tělo řeklo ne. „V říjnu 2013 jsem se jednoho dne prostě neprobudil. Já v té době spal jen pár hodin denně a hrnul před sebou lavinu věcí. Od té doby se snažím odpočívat.“
Jak na něj doléhá blížící se padesátka? Proč má problém říkat ne? O čem byla jedna z jeho prvních reportáží v rádiu? A jak překonával dobu, kdy jeho tělo vypovědělo službu? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Při natáčení si příběh odosobním, rozbrečím se až ve střižně, svěřuje se novinářka Lea Surovcová
Už léta je jedním z pilířů zpravodajství České televize. Jaké to je zpracovávat bolavé lidské příběhy a vyrovnávat se přitom s urážkami na sociálních sítích?
-
Když je mi blbě, šlápnu na plyn. Legraci si dělám i na operačním sále, vypráví novinář Patrik Banga
Jako dítě se musel potýkat s diskriminací, jako dospělý se zdravotními problémy. Ani jedno ho nezlomilo. Za ojedinělou knihu o diskriminaci dostal ocenění Magnesia Litera.
-
Moderátor Slávek Boura: V devadesátkách jsme si neužívali slávu, ale volnost. Vymýšleli jsme blbosti
Námořnické dítě, nadšený muzikant, zapálený pedagog i moderátor, který se nebojí dělat před kamerou naprosté šílenosti – to všechno je Slávek Boura.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
