Dabing je umění a vyžaduje obrovskou vnímavost. Jsou herci, kteří na to cit nemají, říká herečka a režisérka Miriam Chytilová
Před filmovou kamerou zářila už jako malá holka a herecké profesi zůstala věrná dodnes. Její doménou je zejména dabing, ve kterém se věnuje i režii. Nejen o dabingu, ale také třeba o popularitě a zákeřnostech sociálních sítě mluvila v pořadu Až na dřeň herečka Miriam Chytilová.
Oblíbená herečka má před sebou premiéru audioseriálu Já, vrah, který napsal a režíroval David Laňka. „Ty příběhy se točily v reálném prostředí. V dnešní době jsme si zvykli v televizi dívat na detektivky jako na zábavu a to je vlastně trochu zvrácené. Audiokriminálky umožní divákovi pochopit hrůzy zločinů daleko silněji než televizní zábava,“ myslí si Miriam Chytilová.
Ostatně práce se zvukem je jejím denním chlebem. Dlouhá léta se věnuje dabingu, a to nejen jako herečka, ale i jako režisérka. „Alfou a omegou dobrého dabingu je obsazení,“ věří Miriam Chytilová.
„Dabing je velké umění a herec musí mít obrovskou vnímavost. Jsou i vynikající divadelní a filmoví herci, kterým dabing nejde, nemají na to cit.“ Díky dabingu, konkrétně populárnímu seriálu Přátelé, se před lety Miriam Chytilová spřátelila s herečkou Stanislavou Jachnickou.
Dnes spolu chystají divadelní hru – komedii s prvky dramatu, která vychází z jejich společného Instagramu. „Obě jsme ale ohromně vytížené, takže premiéra je zatím nedohlednu,“ směje se Chytilová.
Dětství před kamerou
Filmovat začala ve svých sedmi letech. Natáčení prý bylo trochu jako herecký tábor, mimo plac se o děti starali vychovatelky a podle Miriam to celé byla obrovská zábava. Nikdy neměla pocit, že by přišla o čas na normální dětství.
„Vnímám, že jsem se stala pro svou generaci hrdinkou dětských srdcí. S tou mojí Klárkou se tehdy ztotožnila spousta dětí.“ Zatímco v 70., 80. a 90. letech točila Miriam Chytilová jeden film za druhým, pak se chtěla poctivě věnovat vystudovanému hereckému řemeslu a přijala nabídku angažmá do divadla v Jihlavě.
„V nejdůležitější době jsem se tím trochu ztratila. Protože tady platí, že sejde z očí, sejde z mysli. Ale tak prostě šel život.“ Ostatně být na očích, lépe řečeno na sociálních sítích, je dnes základem hereckého života. „Obsazení dnes mnohdy neurčují režiséři, ale producenti, a ti si vybírají lidi, kteří jsou sledovaní na sociálních sítí. V seriálech se tak objevují lidé, kteří moc hrát neumí.“
Proč říká, že jsou dnes herci pod obrovským tlakem? A jak těžké je pro herečky stárnout? I o tom byla v pořadu Až na dřeň řeč.
Související
-
V herectví jsem se našel, ale trvalo to. Byl jsem strašně dřevěnej herec, směje se Martin Finger
Za role na jevišti i před kamerou už získal mnohá ocenění. Jeho tvář mohli diváci nedávno vidět třeba v seriálu Devadesátky nebo v oceňovaném snímku Slovo.
-
Tátu jsem skutečně poznala až z pozůstalosti a bylo to hodně bolavé, přiznává Kateřina Macháčková
Herečka, kterou proslavil televizní seriál Život na zámku, dodnes hraje v divadle, učí na konzervatoři a píše knihy o svém otci. Nejen o tom mluvila Kateřina Macháčková.
-
Role tvořím za pochodu, Vlastu Buriana jsem si nejčastěji zkoušela v autě, vypráví držitelka Thálie
Jak si držitelka Thálie Veronika Korytářová rozumí s trapností a jak ji ovlivnilo mateřství? I o tom mluvila v pořadu Až na dřeň.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
