V herectví jsem se našel, ale trvalo to dlouho. V začátcích jsem byl strašně dřevěnej herec, směje se Martin Finger
Na divadelních prknech je jako doma už od studentských let. Za role na jevišti i před kamerou už získal mnohá ocenění. Jeho tvář mohli diváci nedávno vidět třeba v seriálu Devadesátky nebo v oceňovaném snímku Slovo. Hostem pořadu Až na dřeň byl Martin Finger.
Své herecké ceny má prý má ve výklenku nad postelí. „Člověku to udělá radost, ale ráno se probudíte a musíte pracovat zase dál. Beru to hodně střízlivě. Člověk se z toho nesmí zbláznit,“ říká Martin Finger, který dlouho nechtěl být hercem, ale kriminalistou.
„Asi v jedenácti letech jsem se poprvé začetl do příběhů Sherlocka Holmese a úplně mě to uchvátilo. Tehdy jsem opravdu hltal všechno, co se dalo o kriminalistice sehnat,“ vypráví o svém snu stát se detektivem.
„Já jsem ale chtěl mít vystudovaná práva, moc jsem se neučil na zkoušky a nevzali mě. Podruhé už mě vzali, ale to jsem musel na vojnu a pak už šel můj život jiným směrem. Tehdy se mi zhroutilo úplně všechno. Zpětně jsem ale rád, že jsem si osahal prohru a život z jiné stránky, pracoval jsem jako pomocný montér. To všechno mi hodně dalo.“
Z vojny rovnou na DAMU
K divadlu a herectví Martina Fingera přivedl jeho kamarád Ondřej Sokol. Společně dělali amatérské divadlo ještě na škole. „On mi na vojnu přivezl přihlášku na DAMU, já se vzpíral, ale nakonec jsem to zkusil. Když mě přijali, tak to byla ohromná radost.“
Je zvyklý být na sebe náročný a to se týká i herectví. „Ono to přináší strasti, ale i radosti.“ Své herecké začátky na DAMU tedy vidí dost kriticky. „V herectví jsem se našel, ale trvalo to dlouho, byl jsem strašně dřevěnej herec.“
Činoherní klub vede Martin Finger od roku 2020. Pořád se prý ale cítí jako nováček. „Zodpovědnost za ten dům a za ty lidi je obrovské břemeno. Jednou jsem se na to ale dal, tak musím bojovat,“ prohlašuje se smíchem.
Divadlo má podle něj především přinést zážitek, odvést diváka od každodenního života. „Nejšťastnější jsem, když se představení diváka dotkne.“ A jaké má sny a plány do budoucna? „Pořád se něco děje, takže na sny nemám čas.“
Jak se vyrovnával s depresemi své maminky? Je pro něj herectví léčivé? A využívá někdy herectví i v osobním životě? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Herečka Gabriela Mikulková: Když promítali film Slovo, chodila jsem diváky tajně pozorovat do sálu
Rodačka z Třince se chtěla stát herečkou už od dětství, po studiu konzervatoře v Brně si vyzkoušela celou řadu jevišť a zahrála si i před kamerou.
-
Michaela Kuklová: Mohla jsem rakovinu na veřejnosti utajit. Ale chtěla jsem zachránit další ženy
Hrála odmala, vystudovala DAMU, záhy se proslavila jako princezna Jasněnka a šla z role do role. Dnes žije především divadlem a také malováním.
-
Role tvořím za pochodu, Vlastu Buriana jsem si nejčastěji zkoušela v autě, vypráví držitelka Thálie
Jak si držitelka Thálie Veronika Korytářová rozumí s trapností a jak ji ovlivnilo mateřství? I o tom mluvila v pořadu Až na dřeň.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
