Herečka Veronika Khek Kubařová: Po StarDance jsem nechtěla o tu euforii z pohybu přijít. Tanec mi dělá radost pořád

21. leden 2023

Její profesí je herectví, zářila ale také na parketu soutěže StarDance, kterou se svým tanečním partnerem vyhrála. A občas si odskočí i k moderování, už dvakrát přijala nabídku Českého rozhlasu provést diváky charitativním večerem Světlo pro Světlušku.

„Po tom mém zážitku ze StarDance jsem zjistila, že mám pro přímé přenosy zvláštní slabost. Jsou to strašný nervy, ale když už se to děje, tak je to vlastně něčím nekompromisní. Ta vůně přítomného okamžiku teď a tady mě strašně baví,“ přiznává Veronika Khek Kubařová. Sama by ale do moderování nešla.

Na StarDance vzpomíná ráda, tanec jí prý pomohl i v herectví. „Mám pocit, že mě propojil s tělem. Nechtěla jsem o tu euforii z pohybu a o kontakt s tím tělem přijít. Tanec mi dělá radost pořád.“

Tanec je takové prozkoumání toho jediného nástroje, který herec má. Jeho vlastního těla.

Veronika Khek Kubařová

Na rozhovor přišla rovnou z taneční hodiny s Dominikem Vodičkou, se kterým tančí i po skončení soutěže. „Od ledna do března máme i několik předtančení na plese a je to fakt krásný,“ těší se Veronika.

Role na tělo i divadlo pro stromy

V prosinci měla v Dejvickém divadle premiéru hra Fifty, režisér Petr Zelenka ji psal hercům na tělo. „Je to hra o padesátnících a nejenom o nich, o problémech spojených s tím věkem, o rozvodu, přátelství a vztazích, sexuálním životě lidí. Místy je to taková peprnější hra a jsme tam hrozně dobrá parta.

Je krásný zažít, že nějaký režisér něco píše a už při tom myslí na vás.

V květnu ji pak čeká premiéra hry Brácha v Divadle Ungelt, velmi ráda ale hraje i na venkovních scénách, třeba v Lesním divadle v Řevnicích. „Mě to baví a mám pocit, že hrajeme i pro ty stromy. Jsem v tom takový blázen,“ směje se.

Veronika Khek Kubařová

Kromě toho se rýsuje i nějaká filmová role, do roku 2023 by si ale Veronika Khek Kubařová přála své pracovní tempo zvolnit. „Toužím po nějakém zklidnění. Mít trochu víc času sama na sebe a na rozvíjení věcí jako je angličtina, tanec, možná i zpěv. Bavilo by mě na chvilku se tak trošičku zpomalit.“

Jaké to je, když se kolega Ivan Trojan promění v režiséra? V čem je Dejvické divadlo jedinečné? A proč už ji dnes téma smrti nestraší tak jako dřív? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Lenka Vahalová ,

Související