Kdyby měl Arnošt napsat jedenácté přikázání, bylo by o slušnosti, popisuje svého otce Eva Lustigová
Mezinárodní putovní výstava Já chci být člověk – zpráva Arnošta Lustiga hvězdám a nejen jim je naprostá novinka, kterou Eva Lustigová představí ve Štefánikově hvězdárně už 4. května. Jako většina věcí, kterými se Eva Lustigová zabývá, se jedná o projekt Nadačního fondu Arnošta Lustiga. V pořadu Až na dřeň mluvila nejen o svém otci, ale také o svém dětství, emigraci a tvorbě.
O Arnoštu Lustigovi mluví jeho dcera často a s láskou. Slovo tatínek z jejích úst ale zaznívá málokdy. „Já jsem o něm začala mluvit jako o Arnoštovi ve svých 14 letech. Bylo to po té, co mě oslovil, abych mu opravila rukopis knihy Dita Saxová. Tehdy mi došlo, že to není jen můj otec, ale především velmi nadaný člověk,“ vysvětluje Eva Lustigová.
„Ostatně můj bratr mu říkal Erno. Byl to především velký spisovatel a člověk, který dával největší důraz na slušnost. Kdyby měl napsat jedenácté přikázání, bylo by právě o slušnosti,“ pokračuje o svém otci a jeho odkazu.
Do studia přinesla i symbolický krajíc chleba „Podle toho, jestli se člověk umí rozdělit o poslední kůrku chleba, se můj tatínek v koncentráku naučil poznávat, jací lidé jsou.“
Srpnová okupace rodinu Arnošta Lustiga zastihla na pláži v Itálii. Poslouchali tehdy zprávy v rozhlase a do vlasti už se nevrátili. Evě Lustigové bylo tehdy pouhých 12 let.
„My jsme nevěděli, že se nevrátíme. Mně bylo ale vlastně dobře, byla jsem obklopena milující rodinou a trochu jsem se těšila na dobrodružství.“
Domov? Jsem světoobčanka
První týdny rodina strávila ve Vatikánu, kde se o ně staraly řádové sestry „Tatínkovi nosily uherák, který miloval – on měl celý život hlad. Dnes jsem vlastně díky emigraci světoobčanka, mám za muže Inda, moje děti jsou slovy mé maminky míchaná vajíčka a doma jsem vlastně všude, kde mám smysluplnou práci a milující rodinu.“
Narodili jsme se s bratrem do rodiny dvou přeživších holokaustu. Žili jsme tím, cítili jsme to.
Téma holocaustu bylo prý v rodině Arnošta Lustiga všudypřítomné. Z rodiny její matky přežila jen sestra, která žila v Izraeli, 10 let se nesměly vidět.
„Nikdy nemůžeme nacistům prominout jejich barbarství, na druhou stranu musíme pokračovat v budování lepšího a spravedlivějšího světa. Proto jsme také založili Nadační fond Arnošta Lustiga,“ přibližuje Eva Lustigová.
Proč se Eva Lustigová k umění dostala až před padesátkou? Proč z trucu nechodila na přednášky Arnošta Lustiga? A na co všechno by potřebovala 100 let? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
V horách se obnaží lidské povahy. I o tom je moje kniha, popisuje hematolog a horolezec Tomáš Kozák
Do jeho života patří medicína, hory i psaní. Přednosta Interní hematologické kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady vydal knižní prvotinu Nahoře už nikdo není.
-
Tátu jsem skutečně poznala až z pozůstalosti a bylo to hodně bolavé, přiznává Kateřina Macháčková
Herečka, kterou proslavil televizní seriál Život na zámku, dodnes hraje v divadle, učí na konzervatoři a píše knihy o svém otci. Nejen o tom mluvila Kateřina Macháčková.
-
Dodnes mám v hlavě únikové plány, říká o dětství s násilnickým otcem spisovatelka Kateřina Tučková
Jedna z našich nejznámějších současných spisovatelek se v pořadu Až na dřeň rozpovídala nejen o psaní, ale také o svém pohnutém dětství.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
