Kdyby měl Arnošt napsat jedenácté přikázání, bylo by o slušnosti, popisuje svého otce Eva Lustigová

23. duben 2023

Mezinárodní putovní výstava Já chci být člověk – zpráva Arnošta Lustiga hvězdám a nejen jim je naprostá novinka, kterou Eva Lustigová představí ve Štefánikově hvězdárně už 4. května. Jako většina věcí, kterými se Eva Lustigová zabývá, se jedná o projekt Nadačního fondu Arnošta Lustiga. V pořadu Až na dřeň mluvila nejen o svém otci, ale také o svém dětství, emigraci a tvorbě.

O Arnoštu Lustigovi mluví jeho dcera často a s láskou. Slovo tatínek z jejích úst ale zaznívá málokdy. „Já jsem o něm začala mluvit jako o Arnoštovi ve svých 14 letech. Bylo to po té, co mě oslovil, abych mu opravila rukopis knihy Dita Saxová. Tehdy mi došlo, že to není jen můj otec, ale především velmi nadaný člověk,“ vysvětluje Eva Lustigová.

„Ostatně můj bratr mu říkal Erno. Byl to především velký spisovatel a člověk, který dával největší důraz na slušnost. Kdyby měl napsat jedenácté přikázání, bylo by právě o slušnosti,“ pokračuje o svém otci a jeho odkazu.

Do studia přinesla i symbolický krajíc chleba „Podle toho, jestli se člověk umí rozdělit o poslední kůrku chleba, se můj tatínek v koncentráku naučil poznávat, jací lidé jsou.“

Srpnová okupace rodinu Arnošta Lustiga zastihla na pláži v Itálii. Poslouchali tehdy zprávy v rozhlase a do vlasti už se nevrátili. Evě Lustigové bylo tehdy pouhých 12 let.

„My jsme nevěděli, že se nevrátíme. Mně bylo ale vlastně dobře, byla jsem obklopena milující rodinou a trochu jsem se těšila na dobrodružství.“

Domov? Jsem světoobčanka

První týdny rodina strávila ve Vatikánu, kde se o ně staraly řádové sestry „Tatínkovi nosily uherák, který miloval – on měl celý život hlad. Dnes jsem vlastně díky emigraci světoobčanka, mám za muže Inda, moje děti jsou slovy mé maminky míchaná vajíčka a doma jsem vlastně všude, kde mám smysluplnou práci a milující rodinu.“

Kateřina Kubalová a Eva Lustigová

Narodili jsme se s bratrem do rodiny dvou přeživších holokaustu. Žili jsme tím, cítili jsme to.

Téma holocaustu bylo prý v rodině Arnošta Lustiga všudypřítomné. Z rodiny její matky přežila jen sestra, která žila v Izraeli, 10 let se nesměly vidět.

„Nikdy nemůžeme nacistům prominout jejich barbarství, na druhou stranu musíme pokračovat v budování lepšího a spravedlivějšího světa. Proto jsme také založili Nadační fond Arnošta Lustiga,“ přibližuje Eva Lustigová.

Proč se Eva Lustigová k umění dostala až před padesátkou? Proč z trucu nechodila na přednášky Arnošta Lustiga? A na co všechno by potřebovala 100 let? Poslechněte si celý rozhovor.

Související