Masopust jako svět naruby. Etnoložka Daniela Stavělová o tanci, rituálech i pražských tradicích
Vystudovala obor etnologie a historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a speciální kurz taneční pedagogiky na HAMU v Praze. Působila jako tanečnice a choreografka, v roce 2009 obdržela Cenu Ministerstva kultury za propojení vědecké a umělecké práce v oblasti tradiční lidové kultury. Hostem Vojtěcha Přívětivého byla etnoložka, choreografka a pedagožka Daniela Stavělová, autorka výstavy fotografií s názvem Příběhy pražských masopustů.
Paní docentko, naším hlavním tématem budou masopusty, primárně ty pražské. A začnu velmi obecně. Kde se vlastně masopust vzal?
No tak masopust, to je opravdu jedna z takových slavností, která má hluboké kořeny a vlastně se stala takovou slavností už v období římských saturnálií a bakchanálií. To znamená, že už v raném středověku máme určité zmínky, že existovala.
Postupem času dostala takovou dvojí podobu. Na jedné straně se zabydlela ve městech a dostala spíš podobu takových městských karnevalů, ale zároveň se zakořenila i na venkově, kde spíš nabyla podobu takových obchůzek od domu k domu, kde se přála prosperita, zatímco v těch městech to byly spíš takové průvody, takové parády různých kompanií, různých skupin.
Takže to byl spíš takový velký masopustní průvod, který zpravidla vrcholil někde na náměstí a tam se předvedly i některé například mečové tance. To je zajímavý útvar, který byl provozován různými řemeslníky. A tím se zviditelňovalo, kdo v tom městě žije, kdo tam bydlí, jaká je i síla, obranyschopnost, protože to byly čistě mužské tance, s různými akrobatickými prvky, tanečními prvky, ale někdy i s motivem boje nebo násilí.
Na tom venkově, kde to spíš mělo charakter přání té prosperity, byl kladen velký důraz na to, aby se ta příroda probudila, aby se nastartovala její plodnost. Říkalo se, že jak kdo vysoko při tanci vyskočí, tak mu naroste vysoké obilí. Ale významuplný byl tanec například s medvědem, který byl symbolem plodnosti.
Ale ne vždycky ta magie, která má ovlivňovat plodnost té přírody, je ta úplně nejdůležitější. Mnohem častěji potom vyplouvá do popředí ten sociální význam, to, jakým způsobem ten masopust vlastně funguje jako prostor pro nějaké alternativní myšlenky. Taky se mu říkalo, že to je období smíchové kultury světa naruby, kdy je všechno obrácené a vlastně to, co platilo do té doby, tak v tuto chvíli krátkou dobu neplatí.
Jaké další aspekty masopust má? Jak se mění rituály a masky? Jak velký význam hraje tělo a tanec? Jsou masopusty pouze českou záležitostí nebo je najdeme i v zahraničí? A čím jsou specifické masopusty v Praze? Poslechněte si celý rozhovor.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka