Herec Štěpán Tuček: Loutky mě přivedly k herectví a daly mi hodně. Proto se k nim vždycky rád vracím
Od raného dětství se věnoval loutkovému divadlu a jeho učitelem byl principál loutkového Divadla z půdy František Pešán. Založil také vlastní Štěpánovo kouzelné divadlo a dodnes hraje pro školy, školky, hrady i zámky. Uměleckých aktivit má ale mnohem víc. Hostem Vojtěcha Přívětivého byl herec, dabér a loutkoherec Štěpán Tuček, který svůj hlas propůjčuje i Českému rozhlasu.
Štěpáne, ty jsi ale nedorazil dnes do studia sám. Je tady ještě Evžen.
Ano, já tady mám Evžena. Evžen je známý lovec žen.
A to je marioneta, která je pro mě velkou novinkou. Já jsem si ji nadělil k Vánocům a autorem nejsem já, ani pan Pešán, kterého velmi zdravím, protože určitě poslouchá. Ale autorem je Václav Krčál, což je řezbář a to je moje taková novinka. Evžen je pianista, je to potulný umělec, tak trochu jako já a plánuju s ním cestovat v létě.
Ty ses k divadlu dostal právě přes ty loutky. Co ti loutkoherectví dalo, co už potom žádná škola ani další zkušenost nedokázala?
Loutky mi daly hodně, celkově mě přivedly k herectví, k činohře, ale zároveň mi daly hodně do improvizace, protože žádný dětský divák neodpoví stejně. Takže pro mě ty mateřské školy a hrady a zámky a všechny ty akce byly velkou školou, protože hrozně rád interaguju s diváky a ty loutky jsou živé. Ačkoliv je to dřevo, tak vlastně probouzíme dřevo k životu. A to mi dalo strašně moc. Nebýt nich, tak nejsem tam, kde jsem teď. A proto se k nim vždycky rád vracím.
ARCHA+, Divadlo Radka Brzobohatého, Divadlo Karlštejn, Divadlo Různých Jmen, Slezské divadlo v Opavě, Divadlo Spejbla a Hurvínka, Horácké divadlo v Jihlavě, to byla spousta rolí, kterou sis užíval nejvíc?
Nejvíc jsem si užíval roli, která nebyla ani v jednom z těchto divadel, ale byla v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni, kdy jsem přes konkurz prošel do baletního souboru, což pro mě teda byla velká výzva. S Antonínem Bruknerem, který byl moje alternace. A to byl Ferdinand a Filipína a moje postava byla takový principál. Já jsem říkal, takový Willy Wonka a Jack Sparrow dohromady. A spojení s baletem bylo nádherný. V Jihlavě moje první angažmá v 18 letech byl určitě Treplev v Rackovi a teď v divadle ARCHA+ inscenace Smečka je pro mě velkou hereckou i pohybovou výzvou.
Pro všechny byla bezpochyby výrazným milníkem pandemie covidu, ale ty ses v ní vůbec nenudil, několik seriálů, celovečerní film a dokonce i Divadlo do oken. To mě zajímá, o co šlo?
Divadlo do oken byla iniciativa Daniely Sedlákové Dudkové z mého rodného Mnichova Hradiště. My jsme prostě měli iniciativu něco dělat. A jak já jsem hrával loutky a všechno se zastavilo, byl jsem studentem a bez stálého příjmu, tak jsem prostě inicioval nějaké aktivity, a to bylo právě navštívit domovy pro seniory. Oni nás nemohli pustit dovnitř, logicky, takže jsme jim hráli doslova do oken.
Třeba kousek tady v Úvalech u Prahy jsme hráli, opravdu byli na balkonech, vylezli z těch oken. A byla to pro mě velká čest, protože oni neměli možnost návštěv. A nejen Divadlo do oken, ale zároveň jsem teda i pomáhal v domovech pro seniory jako aktivizační i jako pečovatel.
Získal dokonce vyznamenání Českého červeného kříže za pomoc seniorům v době covidu. Jakou vzpomínku z této doby si s sebou ponese? Na čem aktuálně pracuje? Které loutky má nejraději? O čem je inscenace Smečka? Na sociálních sítích je velmi otevřený a mluví o svých dřívějších problémech s váhou i o tom, že je součástí LGBT+ světa, co ho k tomu vedlo? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
