Režisérka Eva Toulová: Děti ještě nemám a ten tlak okolí cítím. Proto jsem natočila film Superžena
Vystudovala režii pod vedením Věry Chytilové. Kromě hraných filmů, reklamy nebo třeba videoklipů ale točí i dokumenty. Je autorkou několika knih a šuplík má prý plný filmových nápadů. Jak jí filmování pomáhá v osobním rozvoji? I to prozradila v pořadu Až na dřeň spisovatelka, režisérka i výtvarnice Eva Toulová.
Jako většina filmařů se během prázdnin nezastavila. „Léto jsem měla jako obvykle pracovní. Dny jsou dlouhé a světelné, takže toho maximálně využíváme. V Jáchymově jsme točili videoklip, točím také dokument o folklóru a vzniklo i několik záběhů do mých dvou nových filmů,“ vyjmenovává Eva Toulová.
První z nich se jmenuje Superžena a v kinech by mohl být ještě letos. Podobně jako ostatní filmy Evy Toulové se věnuje tématu, které mladou režisérku trápí.
V tomto případě jsou to neadekvátní nároky, které společnost klade na třicátníky. Zejména pro ženy v tomto věku jsou otázky na děti, svatbu i kariéru denním chlebem, který se může pěkně zajídat.
„S třicítkou nastává chvíle, kdy už nejste dívenka. Já děti zatím jako jediná z rodiny nemám a ten tlak cítím. Jsem docela silná žena, ale když už i mě napadlo, že si děti pořídím, abych měla pokoj, tak jsem se rozhodla o tom natočit film. Dodalo mi to sebedůvěru.“
Práce na filmu vás může změnit
Vybírat si témata podle sebe ji naučila na FAMU režisérka Věra Chytilová. „Vždycky říkala, abych točila o věcech, které mě trápí, že se tím mohu posunout i jako člověk.“ Filmy točí podle svého a nechce dělat zbytečné kompromisy. Čím víc peněz prý film stojí, tím víc do jeho tvorby zasahují investoři – televize a podobně.
Na premiérách se dost často zdržuje především v zázemí. „Já to nesu velmi těžce a jsem vždycky hodně nervózní,“ přiznává. Víc než film, který tou dobou už zná nazpaměť, sleduje spíš reakce diváků. Dlouhodobou práci na filmech si pak Eva Toulová prokládá reklamními jednohubkami.
Jsem hodně netrpělivá a filmařina mě naučila čekat.
Majstštykem Evy Toulové v oblasti dokumentu je bezesporu snímek Camino na kolečkách, za který v roce 2018 sesbírala několik mezinárodních ocenění. Během natáčení ušla mnohakilometrovou pouť do Santiaga de Compostela a na kameru zachytila putování vozíčkáře Honzy s roztroušenou sklerózou.
„Já tam šla s přesvědčením, že jdu jen jako filmař a až zpětně mě překvapilo, co mi to dalo. Pro mě osobně to bylo velké poznání sebe sama.“
Jak moc jsou pro Evu Toulovou důležité sny? Jaké bylo natáčení dalšího putování s Honzou, tentokrát do Černobylu? A proč jí nejde nechávat věci jen tak plynout? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Režisér Biser Arichtev: Na seriálu Kukačky se mi pracovalo hodně dobře. Má silné téma i skvělé herce
Je podepsán pod celou řadou úspěšných seriálů, jako třeba Vyprávěj nebo Kukačky. Podle čeho si projekty vybírá? A proč si teď naordinoval poměrně dlouhou pracovní pauzu?
-
Castingová režisérka a autorka dokumentů Maja Hamplová: Natáčení v Iráku, to pro mě byl velký náraz
Jako castingová režisérka stojí za celou řadou úspěšných filmů. Nebojí se ale ani dokumentů, točila třeba v Iráku. Hostem pořadu Až na dřeň byla filmařka Maja Hamplová.
-
Filmařka Beata Parkanová na své dospívání vzpomíná nerada. Bývala jsem takový tráplínek, dodává
Filmařka Beata Parkanová v pořadu Až na dřeň mluvila nejen o filmu, ale také třeba o tom, proč nerada vzpomíná na své dospívání.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.