Režisérka Eva Toulová: Děti ještě nemám a ten tlak okolí cítím. Proto jsem natočila film Superžena

Jako většina filmařů se během prázdnin nezastavila. „Léto jsem měla jako obvykle pracovní. Dny jsou dlouhé a světelné, takže toho maximálně využíváme. V Jáchymově jsme točili videoklip, točím také dokument o folklóru a vzniklo i několik záběhů do mých dvou nových filmů,“ vyjmenovává Eva Toulová.

První z nich se jmenuje Superžena a v kinech by mohl být ještě letos. Podobně jako ostatní filmy Evy Toulové se věnuje tématu, které mladou režisérku trápí.

V tomto případě jsou to neadekvátní nároky, které společnost klade na třicátníky. Zejména pro ženy v tomto věku jsou otázky na děti, svatbu i kariéru denním chlebem, který se může pěkně zajídat.

„S třicítkou nastává chvíle, kdy už nejste dívenka. Já děti zatím jako jediná z rodiny nemám a ten tlak cítím. Jsem docela silná žena, ale když už i mě napadlo, že si děti pořídím, abych měla pokoj, tak jsem se rozhodla o tom natočit film. Dodalo mi to sebedůvěru.“

Eva Toulová|foto:Klára Škodová, Český rozhlas

Práce na filmu vás může změnit

Vybírat si témata podle sebe ji naučila na FAMU režisérka Věra Chytilová. „Vždycky říkala, abych točila o věcech, které mě trápí, že se tím mohu posunout i jako člověk.“ Filmy točí podle svého a nechce dělat zbytečné kompromisy. Čím víc peněz prý film stojí, tím víc do jeho tvorby zasahují investoři – televize a podobně.

Na premiérách se dost často zdržuje především v zázemí. „Já to nesu velmi těžce a jsem vždycky hodně nervózní,“ přiznává. Víc než film, který tou dobou už zná nazpaměť, sleduje spíš reakce diváků. Dlouhodobou práci na filmech si pak Eva Toulová prokládá reklamními jednohubkami. 

Jsem hodně netrpělivá a filmařina mě naučila čekat.

Majstštykem Evy Toulové v oblasti dokumentu je bezesporu snímek Camino na kolečkách, za který v roce 2018 sesbírala několik mezinárodních ocenění. Během natáčení ušla mnohakilometrovou pouť do Santiaga de Compostela a na kameru zachytila putování vozíčkáře Honzy s roztroušenou sklerózou.

„Já tam šla s přesvědčením, že jdu jen jako filmař a až zpětně mě překvapilo, co mi to dalo. Pro mě osobně to bylo velké poznání sebe sama.“

Jak moc jsou pro Evu Toulovou důležité sny? Jaké bylo natáčení dalšího putování s Honzou, tentokrát do Černobylu? A proč jí nejde nechávat věci jen tak plynout? Poslechněte si celý rozhovor.