Tvořím teď a tady. Někdy sedím před bílým plátnem, vykouřím 15 cigaret a furt nic, směje se úspěšná výtvarnice Léna Brauner

11. březen 2023

Její obrazy se v ateliéru příliš neohřejí, většinou se po nich zapráší velice rychle. Když odloží štětce a výtvarné potřeby, věnuje se hudbě a také je poměrně čerstvou autorkou knihy. O tom všem mluvila v našem studiu Léna Brauner.

S prodejem obrazů problém opravdu nemá, stačí dílo vystavit na sociálních sítích a hned má klidně i sto zájemců. Pracovat na zakázku si prý představit neumí.

Dokud tam nejsem jenom pro to plátno a pro ty barvy, tak to prostě nejde a vymýšlet to neumím.

„Nemůžu jít přes město, říkat si, že přijdu domů a namaluju to z takového úhlu, bude to mít takové barvy. Musí to přicházet až s tím plátnem,“ vypráví Léna Brauner.

Léna Brauner a její kniha O vílách a snech

Inspirace může přijít takřka z ničeho, ale bez ní to nejde. „Někdy sedím před bílým plátnem, vykouřím 15 cigaret a furt nic." Teď a tady tvoří nejen obrazy, ale i hudbu a jejím posledním počinem je kniha O vílách a snech.

„Je pro mě nosičem všeho toho umění, všech těch obrázků, které jsem posbírala za posledních x let. A některé ilustrace se ještě nikdy nikde neobjevily. Jsou tam rozepsané moje úvahy, třeba jak nahlížím na situace v životě.“

Z ateliéru do nahrávacího studia

Hudbu vytváří spolu s Jiřím Burianem, s její distribucí by ale prý potřebovala pomoct. „Těším se na setkání s duší, která by mě pošťouchla směrem blíž k té hudbě. Jsem vlastně full pack, všechno od vizuálu přes hudbu, tam jako umím. Ale teď to odprezentovat a pustit ven.“

Léna Brauner

Rok 2023 je podle Lény Brauner na vydání alba ideální. „Když se sečtou všechna čísla, máme sedm, pro vydání desky naprosto ideální. V tuto chvíli mám už hotových 22 krásných a učesaných písniček.“

Tři dny na výstavu stačí

Její výstavy trvají pouhé tři dny, formát vernisáž – výstava – dernisáž si oblíbila kvůli nezaměnitelné atmosféře a hodlá v něm pokračovat. Zároveň přiznává, že uspořádat výstavu není levná záležitost.

Lenka Vahalová a Léna Brauner

„Vystupuji bez reklam, nedělám žádnou formu spolupráce, nenechám se ani mecenášsky podporovat, takže pronajmout si halu na tři dny jako matka samoživitelka, to byla celkem zajímavá čísla. O pár dní déle a chvíli bych nejedla nebo by dcera nemohla chodit na školu, kterou jí platím. I toto hraje trošku roli,“ říká s úsměvem.

Dcera je logik, já jsem kreativec. Jsme protiklady, ale zároveň máme spoustu spojnic, které nám dělají pěkný vztah.

Dcera už také měla svou výstavu, ve výtvarných šlépějích své matky ale zřejmě nepůjde. „Nezná mě snad jinak než z ateliéru, je to pro ni denní chléb. Jejím rankem je daleko víc tanec, mám pocit, že obrázků a toho vizuálu je očividně mírně přejedená.“

Proč z ní má dcera občas srandu? Chtěla by v psaní knih pokračovat? A co pro svou tvorbu potřebuje? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Lenka Vahalová ,

Související