Ypsilonka v dresech. Hokej je fenomén, který má zvláštní moc, mluví o nové hře režisér Jan Večeřa

Léto měl prý Jan Večeřa spíš odpočinkové. „Místy to ale vyčerpávalo. Konec minulé sezóny byl tak nabitý, a byl jsem tak rozjetý, že bych pracovat dál. Najednou, když to přestalo, tak jsem nevěděl, co dál. Bylo to, jako když vězně pustí z kriminálu.“

Dlouholetý člen pražské Ypsilonky vystudoval na DAMU autorskou tvorbu a nikdy ho prý nelákalo být jen hercem. „Vždycky mě bavilo dělat k herectví ještě něco navíc, aby se herectví občerstvovalo. Do svých deseti let jsem chtěl být akademickým malířem,“ vzpomíná.

Slávu Jan Večeřa podle svých slov nehledá a nikdy ani neměl ambice divadlem něco měnit nebo nastavovat divákům zrcadlo.

„Mou touhou vždy bylo nezkazit lidem večer. Nejlepším poselstvím pro mě je, když vidím, že se mezi lidmi šíří emoce. Když diváci odcházejí z divadla s pocitem, že to nebyl promarněný čas.“

Jan Večeřa a Kateřina Kubalová|foto:Tereza Čistotová, Český rozhlas

Hokej se prolíná s historií

Nejnovějším počinem Jana Večeři je inscenace Země mezi mantinely, která měla premiéru v květnu. Hru napsal, režíroval a také v ní hraje.

„Vidět, jak vaše dílo během zkoušení pomalu ožívá, je moc hezké. Ale pořád máte takový rodičovský syndrom, aby se to vaše dítě někde po cestě nepokazilo. Hokej jsem miloval odjakživa a odmala jsem sledoval, že má zvláštní moc přilákat i lidi, kteří sport jinak nesledují. Navíc hokej se prolíná s politikou a společenským děním. Je to fenomén, což je vidět i v hledišti,“ popisuje.

„Pro mě je hokej mimořádně osobní téma, které mě dojímá. Je to jedna z mála chvilek, kdy jsme schopni si všichni sednout před jednu obrazovku. Jsem za ten moment vděčný.“

Proč ho láká role Hamleta nebo Cyrana? Na co se v nadcházející divadelní sezóně těší? A jak se mu pracuje s osobnostmi v Ypsilonce? Poslechněte si celý rozhovor.