Musel jsem spadnout ze sedmi metrů na hlavu, abych si všechno správně srovnal, přiznává hudebník Viktor Dyk
Vyrůstal obklopen hudbou a spojil se s ní na celý život. Působil v řadě kapel, hrál v muzikálech a plnými doušky si užíval všeho, co hudba dává i bere. Nejen o muzice, ale také o vážném úrazu mluvil v pořadu Až na dřeň Viktor Dyk.
Se svým otcem často chodíval do karlínské rozhlasové budovy a nasával hudbu, která ho obklopovala od plenek.
„Maminka zpívala i v těhotenství, jejich kapela Orfeus zkoušela u nás doma, takže se do mě hudba dostala hluboko. Prý jsem i do rytmu lomcoval postýlkou,“ vzpomíná se smíchem. „Dostal jsem genetický dárek, k tomu je ale potřeba neutuchat a pracovat na sobě.“
Život s muzikantskou duší
Cítí na sobě i geny svého praprastrýce – básníka Viktora Dyka. „Texty jsem začal psát velmi brzy. Nedokážu ale říct, co je ve mně silnější, jestli slova, nebo melodie.“ Vymyslet něco originálního je podle něj hodně těžké, ale ne nemožné.
I když má stupnice jen 12 půltónů, tak si myslím, že ještě není vybráno.
Jednou z obětí práci v hudební branži mohl svého času být i vztah s dcerou. S první manželkou se totiž Viktor Dyk rozvedl a dcera tak vyrůstala bez něj.
„Rvalo mi to srdce, ale nechtěl jsem bývalé ženě a dceři vstupovat do šťastné rodiny. O to víc jsem se tehdy zakousnul do práce. Naštěstí jsme si později s dcerou k sobě našli cestu.“
Muzikál? Nejdřív dlouho váhal
Doma je nejen na koncertních pódiích, ale také na jevišti. Se vstupem do muzikálového světa ale dlouho váhal. „Nevěřil jsem si, a ikdyž mi maminka říkávala, že mám herecké sklony, jít do muzikálu jsem se dlouho zdráhal.“
Jeho muzikálovým křtem byl Excalibur, po kterém následovala řada dalších. Dnes je Viktor Dyk oporou souboru Rock Opera.
Dlouhé roky jel na plný plyn. „Rouhal jsem se, že už jsem všechno zažil a můžu umřít. Musel jsem spadnout ze sedmi metrů na hlavu, abych si všechno správně srovnal. Bylo to pro mě hodně velké rozsvícení.“
Jsem rád, že tady můžu být, že jsem ještě dostal šanci.
Po pádu z několika metrů má na hlavě dodnes znatelnou jizvu po 35 stezích. „Díky tomu jsem ale poznal, že jsem docela odolný. Zabejčil jsem se, zapnul vnitřní turbo a povedlo se to,“ vzpomíná.
Na co po probuzení v nemocnici myslel? A jak ho změnila cesta do Indie? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Nevím, co to je být slavný. Vždycky je to jen na chvíli, myslí si muzikant David Koller
V poslední době si užil doslova koncertní maraton. Na pódiu stál mnohokrát za měsíc, nejen s Lucií, ale také s Jasnou pákou či Kollerbandem.
-
Robert Nebřenský o hudební tvorbě: Jsem expert na hledání chyb. Na správné slovo čekám i několik let
Jako herec proslul rolemi záporáků. Jako muzikant tvoří neotřelé písně, ve kterých tichým hlasem sděluje hluboké myšlenky. Hostem pořadu Až na dřeň byl Robert Nebřenský.
-
Chtěla bych se vrátit do světa muzikálů, plánuje zpěvačka Vlaďka Skalová. Hudba je totiž její život
Hudbě se věnovala od dětství a záhy si začala své sny plnit. Zářila na divadelních prknech jako nově se rodící hvězda muzikálového nebe. Pak se ale na dlouhá léta odmlčela.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
