Podvodní fotografka Lucie Drlíková bodovala v soutěži Ocean Art. Jak vznikají její snové snímky pod hladinou?
Při své práci je jako ryba ve vodě, a to doslova. Lucie Drlíková se specializuje na podvodní focení, pro její snímky jsou charakteristické krásné šaty a nápadité kulisy. Fotoaparát i neopren k jejímu životu patří už dlouho, nikdy ji prý ale nenapadlo, že se nakonec spojí v profesi. Dnes za své snímky sbírá ceny.
Už jako dítě chtěla být malířkou, místo umělecké školy šla ale na gymnázium a její život se vydal trochu jinou cestou. Po letech strávených na vysokých pozicích v mezinárodních korporátech se ale nakonec ke kreativní tvorbě vrátila.
„Když jsem úplně shořela v práci, skončila jsem v nemocnici a uvědomila si, že život je strašně krátký. Já teď nemám pocit, že chodím do práce, mám vlastně takovou dovolenou a dělám si to, co mě baví,“ pochvaluje si Lucie Drlíková.
Dnes se specializuje na podvodní fotografování a tvoří snové snímky plné úžasných kostýmů a rekvizit. A doma má i ten malířský ateliér. K focení i potápění se prý dostala díky tatínkovi.
„On se potápěl, a když mi bylo asi devatenáct, tak mi tehdy řekl, ať si to jdu vyzkoušet. No a já jsem u toho pak zůstala, protože se mi to strašně líbilo. To zanoření pod hladinu a to, že naráz jste úplně v jiném světě.“
Plnění dávných snů
Nejdřív fotila jen ryby, pak začala pod vodou zvěčňovat své kamarádky a zkoušet aranžování šatů. Začátky popisuje jako klasickou metodu pokus-omyl.
„Já jsem několik mých kamarádek málem utopila, ale jsou to kamarádky dodnes. Člověk nemá ty zkušenosti, a tak vlastně i blbě předvídá všechno, co se může stát. Dneska už to vím, když fotím, tak mám fakt bezpečnostní tým, ale tehdy to bylo takové partyzánské,“ vzpomíná.
Přiznává, že nejčastěji fotí pod vodou ženy, plní jim dávné dětské sny a proměňuje je v mořské panny. „Je to hodně postavené na tom zážitku, vezmu je do úplně jiného prostředí. A je to takový den pro holky. Máme mraky šatů, mám doma místnost jenom se šaty, jsem takový malý Barrandov, třeba 300 šatů,“ směje se.
Nejraději pracuje v přírodě, ale to vyžaduje zkušenější modelky. Do bezpečí bazénu se nebojí vzít lidi, kteří v životě nedali hlavu pod vodu. Všechno je naučí a umí pracovat i se strachem z vody.
„Děláme nácvik, někdo potřebuje pět minut, zajede pod vodu a já vidím, že je to naprosto super. A někdy naopak vidím, že tam musíme dvacet minut odblokovat takovou prvotní paniku z toho nového světa. Devadesát procent mých klientů vždycky říká, že neotevřou oči. To je věc, na kterou bych vsadila cokoliv, prostě otevřou všichni, protože to je v hlavě.“
Bylo nebylo ve vodní říši
Kromě focení na zakázku má ale Lucie Drlíková také svůj umělecký projekt, na kterém průběžně pracuje. „Jmenuje se Bylo nebylo ve vodní říši a ten projekt je vlastně příběh holčičky, kterou fotím v různých etapách života, a ona si čte pohádky.“
Pohádkový svět pak Lucie instaluje celý pod vodou a fotí. „Jedna z posledních byla Šeherezáda a Příběhy tisíce a jedné noci s Eliškou Bártovou. A všechno jsme měli instalované pod vodou, včetně létajícího koberce.“
Součástí projektu je i Alenka ve Vodní říši, za kterou jen před pár dny získala Lucie Drlíková 1. místo v kategorii Underwater Fashion v celosvětové soutěži podvodních fotografů Ocean Art 2023.
Jak moc náročné je podvodní focení pro ni samotnou? Kdo jí při focení asistuje? Používá ve vodě závaží? A k jaké situaci došlo, když se v začátcích jedna její kamarádka opravdu málem utopila? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
