Své knihy píšu rukou na obyčejné školní sešity. S každou z nich nesmírně bojuju, přiznává spisovatelka Radka Denemarková
Oceňovaná spisovatelka a překladatelka Radka Denemarková je prý vždy románem, kterým píše. Nejen o svém nejnovějším, tedy Čokoládové krvi, mluvila v pořadu Až na dřeň. S moderátorkou Kateřinou Kubalovou si povídaly také o tom, jak těžké je někdy pro autora skloubit tvorbu s praktickým životem.
Radka Denemarková je už dlouhá léta posedlá psaním. Jako dítě to prý člověk ještě nepozná, tehdy má pocit, že svět přes slova vnímají všichni. O dvou povídkách, které tvořila jako dospívající, si dodnes myslí, že jsou tím nejlepším, co kdy napsala. „V tomhle věku neřešíte kompozici. Puberta je citlivý věk, ve které vám spadnou klapky z očí a dospělí vám už nemohou lhát.“
Talent si podle Denemarkové nevybíráte, ten si vybírá vás. Určitá citlivost je výhodou pro psaní, ale pro praktický život rozhodně ne. Se smíchem vypráví o svých dětech, které dobře vědí, jak umí být při psaní protivná.
„S každou knihou nesmírně bojuju, jsem zabraná do práce a jsem nesnesitelná. Praktické věci pak musí zařizovat moje děti. Můj syn na nedávném křtu knihy řekl, že se to sice neví, ale tažnými koňmi české literatury jsou on a jeho sestra Ester.“
Člověk si podle ní musí udržet určité ideály. Zásadním nárazem jejího života prý bylo, když pochopila, jak jí společnost stále dává najevo, že je žena. „Ve východní Evropě stále není rovnoprávnost.“ Velkou životní zkouškou bylo i období, kdy zůstala jako samoživitelka se dvěma dětmi. „Lidé, kteří se ocitnou na okraji společnosti, jsou odsouváni, aby se společnost nenakazila neštěstím.“
Jít na volnou nohu byl punk
Před dvaceti lety odešla Radka Denemarková na volnou nohu. Měla tehdy sice krásnou práci, ale na psaní jí zbývaly jen noci. „Nechtěla jsem v osmdesáti letech skončit jako profesorka a zjistit, že jsem nežila svůj život.“ Odejít na volnou nohu jako spisovatelka náročné literatury byl prý tehdy velký punk, ale nesmírně úlevný.
Řeč byla také o tom, jaký je podle Radky Denemarkové rozdíl mezi literaturou a čtivem. „Nejen tělo, ale i duše potřebuje kvalitní potravu. Přestože někteří lidé chtějí v jiných oblastech značkové zboží, tak v umění jim pak stačí popsaný papír.“
Jsem pažravá čtenářka, nemůžu ani den nečíst. Vyrostla jsem na velkých jménech, dobrou literaturu poznám.
Psaní je pro ni opravdu fyzickou záležitostí, místo počítače usedá k listu papíru. „Píšu tužkou i propiskou na obyčejné školní sešity. Když píšete rukou, tak ona bolí, vy nemůžete psát jenom tak. To soustředění je zásadní a fyzické. Po staletí všichni psali rukou.“
Která její postava ji nejvíc překvapila? Proč je nejraději sama se sebou? A jak vznikla její přezdívka Vlaštovka? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Dodnes mám v hlavě únikové plány, říká o dětství s násilnickým otcem spisovatelka Kateřina Tučková
Jedna z našich nejznámějších současných spisovatelek se v pořadu Až na dřeň rozpovídala nejen o psaní, ale také o svém pohnutém dětství.
-
Spisovatelka Trpková: V prostředí domácího násilí mi bulimie dala pocit, že mám něco pod kontrolou
Hned za svou prvotinu získala spisovatelka Kristýna Trpková Cenu Jiřího Marka za nejlepší českou detektivku. I její život by ale vydal na thriller.
-
Až jednou umřu, musí můj deník z pozůstalosti zmizet, směje se spisovatelka Petra Dvořáková
Spisovatelka Petra Dvořáková mluvila v pořadu Až na dřeň o tom, jak být šťastná a jak může psaní pomáhat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
